5. 4. 2014

Captain America: Návrat prvního Avengera (Captain America: Winter Soldier) - filmová recenze

Hned na začátek by bylo asi potřeba zmínit, že nejsem přílišným fanouškem Marvelu. Všichni ti Iron Manové, a především ten třetí, mě naprosto minuli. Dnes už mám takový pocit z komiksové přesycenosti trhu, přičemž se studio nechalo slyšet, že má plány až do roku 2028, kdy nám ročně přinese dokonce více dobrodružství než nyní. Máme se tedy na co těšit a pokud v mém textu cítíte lehkou ironii, tak to cítíte správně. Marvel si docela koleduje, že na nynější úspěch ho čeká časem slušný sešup, pokud hodlá v budoucnu nadále přinášet stejné hrdiny na filmové plátno. Každý trh se jednou přesytí. V současnosti kina okupuje druhý Captain Amerika s podtitulem Winter soldier (u nás nečekaně s úplně jiným podtitulem a to Návrat prvního Avengera). Komiksový gigant vlastněný ještě větším gigantem Disneym má co napravovat. Třetí Iron Man byl pro spoustu fanoušků zklamáním a druhý Thor přinesl mezi obecenstvo taky velkou míru rozladěnosti. Steve Rogers alias Captain America tedy neměl lehký úkol a vězte, že pokud Vás první díl nezaujal, tak nyní dostanete přesně to, co slibovaly trailery.

V prvním díle jsme sledovali Rogersovo proměnění se z pouličního loosera v legendárního kosiče nácků. V tom druhém už je po událostech v Avengers plně zapracován do naší doby, kdy minulost sledujeme jen skrze nostalgické vzpomínky, které patří snad k jediným emocionálnějším scénám. Jinak je Návrat prvního Avengera poměrně chladný díky politickým událostem. Právě v týmovce jsme mohli sledovat první náznaky nesouladu mezi politikou Shieldu a představami Kapitána Ameriky o svobodě. Zde se toto ostří skutečně rozevře, kdy se z Rogerse stane uprchlík pátrající jak po totožnosti nájemného vraha Wintera Soldiera, tak po rozkrytí konspirace okolo Shieldu. Pro někoho bude pointa zajímavá a někdo ji uhádl už z traileru, přesto prozrazovat nic nehodlám. Dějově a žánrově je tedy druhý Káp zasazen do špionážního thrilleru beroucího si základ ze 70. Let, kdy to Marvel a bratři Russové lízli klasickou studiovou produkcí, na kterou jsme z předešlých let zvyklí, což platí především o poslední půl hodině. Na konspirační část naráží už klasické záběry na Washington a jeho obelisk.



Už z ohlasu z předpremiér se ozývaly nadšené výkřiky všech, co měli možnost film vidět. Mluvilo se dokonce o nejlepší márvelovce. Je tomu skutečně tak. Ano, je. Děj je patřičně nahuštěný, postavy do jedné (ne)sympatické s vynikající a přehlednou akcí. Zatímco předloha pracovala se Sovětským svazem, tak nyní to tvůrci přizpůsobili dnešku a předkládají nejčastější „konspirační teorie“ povalující se na internetu. Především diskuze o Novém světovém řádu je ve druhé polovině opravdu častá. Když tohle slyším, tak si vždy vzpomenu na dnes už legendární projev George Bushe staršího, kdy v televizi, před první válkou v Perském zálivu, mluvil o vybudování Nového světového řádu. Tvůrci s tímto motivem tedy velmi silně pracují a je hlavní linií, kdy tou vedlejší je právě Winter Soldier. Na jednu stranu je zde úplně zbytečný, nemá zásadní dopad na příběh a mohl by místo něho být kdokoli. Většina z nás ale ví, že s ním budou plány do budoucna, takže se dá dvojka považovat za takový rozjezd.

Marvel měl casting vždy v malíku, i u Kapitána se mu sázka na Evanse vyplatila. Právě zde už ho beru poprvé skutečně jako onu postavu. Jeho naivní obličej odráží i naivní představy o světě (rozuměj ale, že ne špatné představy). S přehledem zvládá jak nostalgické vzpomínky, tak akci. Tentokrát jsme ušetřeni milostné linie, přestože to mezi ním a Black Widow slušně jiskří. Ta je pro mě nejzajímavější postavou celého filmu. Je spojujícím článkem událostí i postav – Kapitán a Fury. U něho ale předvedli tvůrci největší veletoč, který mi spíše zkazil zážitek a právě to je největší slabinou jinak skvěle vystavěného špionážního thrilleru. Ani jednou jsem se totiž o žádnou postavu nebál. Ta nesmrtelnost mi přijde vskutku přehnaná a je kontraproduktivní v tom, jak vážně se film často bere. Naskakování do vrtulníku při pádu jsem nežral ve Zlatém oku a nežeru ho ani tady. Jde bohužel o shazování celé myšlenky. Aspoň, že většina vtipů je umírněná (a trefná – vede narážka na Bannera), takže se z toho nestala sebeparodie jako u Iron Mana 3, kde se musely sekat hlášky za každou cenu. Robert Redford si slušně střihl šéfa Shieldu a vzhledem ke spoilerům snad ani více prozrazovat nebudu, pokud jde o děj.



Hodně se namluvilo o akční stránce, která nyní skutečně bere dech. Nevím, jak ve 3D, ale ve 2D byla přehledná s fantastickou choreografií. Dynamika soubojů je na vysoké úrovni, což platí především o soubojích na silnici a mezi Kapitánem a Winterem. Klidně bych si to zopakoval znova. V tomhle se osvědčila Russovic sázka na natáčení v reálných lokacích. Každý úder skutečně bolí a dokáže zařezat do sedačky. Matně si vzpomínám, že jsem obdobný pocit měl u Bourneova ultimáta. Každá akční scéna je jinak nasnímaná, takže se nikdy nemá člověk při ní šanci nudit. V tomhle směru nejslaběji vyznívají digitální hrátky při demolici v závěru. Tady je prostě vidět, že digitál nikdy nenahradí skutečnost v prožitku. Právě akce byla největší slabinou jedničky a ve dvojce se ji povedlo skvěle vychytat. A propo, při úvodním osvobozování lodi jsem si při vzdálených záběrech říkal, jak by to vypadalo, kdyby to natáčel Cuarón, protože ve mne to evokovalo právě jeho oblíbenost pro delší scény bez střihu.

Kapitán Amerika po hudební stránce zněl poměrně slušně, i když se zdálo, že Silvestri je v tvůrčí krizi. Avengers to jaksi jen potvrdili. Ale právě díky tomu jsme se dočkali provázání obou filmu, což nejvíce u Marvelu kritizuji – vždy najmou jiného skladatele, který předchozí práci ignoruje. Henry Jackman nepatří mezi mé oblíbence, ale u dvojky odvedl opravdu dobrou práci. Využívá jak elektroniku (ne samoúčelně!), tak i velký orchestr, kdy je navzájem kříží anebo vynechává dle potřeby. Pro špionážní thrillery se používá chladná elektronika, tak právě proto je trefné její začlenění i zde. Vzpomeňme na Powellovu práci pro trilogii o Bourneovi. Winter Soldier je voják složený z velké části z kovu, s vymytou pamětí bez emocí a tomu odpovídá i jeho elektronický motiv v protikladu s orchestrálním motivem Kápa. Ten Jackman ve filmu několikrát cituje. Přesto se elektro v rámci žánru odráží i v něm. Skladbu „Captain Amerika“ na soundtracku opravdu doporučuji. Tou nám Jackman přenesl hrdinu do 21. století. Ve filmu bohužel zazní jen fragment v závěru. Rozhodně se tedy jedná o to nejzajímavější, co Jackman ve své kariéře vyprodukoval.



Ano, mám několik výhrad k filmu a s recenzí jsem nějakou dobu čekal, abych si to nechal projít hlavou a nepropadl tak lacinému hypu okolo něho. Máme tu zbytečné mrkání na diváka v podobě nesmyslných scén a s tím spojenou nesmrtelnost hlavních postav. Pokud bych si tohle odmyslel, včetně třetího a závěrečného klasicky márveláckého aktu, tak by to bylo bez přemýšlení za plný počet. Vše šlape jako hodinky, o postavách se dozvíme hromadu nových informací, dějově je snímek nejspíš nejzásadnějším přírůstkem do komiksového světa, takže není co řešit. Jen nepodlehněte řečem, že jde o akční nářez. Nejde. Charaktery a příběh jsou vždy na prvním místě. Pokud váháte nad návštěvou kina, tak není třeba, běžte. Sám jsem byl překvapen, jak mi to sedlo a to píše, člověk….no, viz první odstavec. A docela jsem zvědav, co tvůrci plánují s Emily VanCamp (seriál Revenge) a s Frankem Grillem (Warrior). Aspoň to na mě tak působilo, že si pro ně budoucnu něco připravují. Možná budou mít větší roli v seriálu Agents of Shield. Uvidíme.

P.S.: Rychlodabingu bych  se obloukem vyhnul.

+ postavy, děj, akce, hudba

- nesmrtelnost, některé přehnané scény a efekty (Falcon)

8/10

0 komentářů:

Okomentovat

Žádný spam a trolování. Děkuji jinak za hodnotné komentáře. ;)

 
Design by Free WordPress Themes | Bloggerized by Lasantha - Premium Blogger Themes | Affiliate Network Reviews