27. 9. 2013

Bullet for my Valentine

Velšská kapela Bullet for my Valentine vznikla v roce 1998 ještě pod názvem Jeff Killed John. Členy byly zpěvák Matt Tuck, kytarista Michael " Padge " Paget, basák Nick Crandle a bubeník Michael " Moose " Thomas, který mezitím studoval hudbu na vysoké škole v Bridgend. Kapela se soustředila na nu-metal, který v té době hodně propagovaly skupiny jako Limp Bizkit nebo Korn. Vedle svých skladeb se sousředili i na předělávky od Metallicy a Nirvány.  V roce 1999 kapela vydala své první EP pod názvem "Better Off Alone" a v roce 2002 druhé, "You/Play with Me". EP byl financován v rámci systému Pynci pro nové velšské hudebníky skrze BBC Radio 1. V roce 2003 vydali další své EP pod názvem "Don't Walk Away" a rozeslali ho do nahrávacích studií, jednalo se totiž o propagační CD. Bohužel byla jejich hudba ignorována a nejspíš to bylo zásluhou upadajícího zájmu o styl nu-metal. Tenhle hudební žánr byl méně a méně populární a dnes po něm není ani vidu ani slechu.


Tohle vlastně položilo kapelu a Crandle odešel, i když byl nakonec nahrazen Jasonem Jamesem. Tady přišla první zásadní změna v názvu, kdy se přejmenovali na Bullet for my Valentine. Další změnou bylo přepracování hudební strategie. Začali se více zaměřovat na trash metal s hramonickým zvukem kytar a střídáním melodického a tvrdého zpěvu. Na konci roku 2003 poslali své EP nahrávacím společnostem, které si všimly jejich potenciálu. Tohle EP tvořilo pět písní, které se nakonec ukázaly i na jejich prvním albu Poison. Zájem projevila Roadrunner Records, ale nabídka byla odmítnuta a kapela kývla Sony BMG, kdy podle slov frontamana kapely se jim otevřelo hned několik dveří. Se Sony uzavřeli smlouvu na pět alb a nejsou jediní. Mezi metalové kapely, které mají smlouvu právě se Sony, patří například Gamma Ray nebo Iron Maiden.


Oněch pět skladeb produkoval Colin Richardson (Anathema, Behemoth, Cannibal Corpse, Eluveitie, Sepultura, Cradle of Filth, Machine Head) a patřily mezi ně hity "4 Words" a hlavně "Hand of Blood". 22. srpna 2005 bylo právě "Hand of Blood" vypuštěno pouze v USA přes Records Trustkil. Skladba se objevila i na soundtracku k  videohře Burnout Revenge od EA. Sama kapela se několikrát nechala slyšet, že jejich hudba je silně ovlivněna stylem Iron Maiden, Slayer, Machine Head a Metallicy. Jsou taktéž součástí hudební scény Cardiff.

Poison
Debutové album Poison bylo vypuštěno 3.10. 2005 ve Velké Británii a 14.2. 2006 v USA. Album vystoupalo na 128 příčku v  Billboard 200 v USA, kde podnikli turné pod Robem Zombiem. Největší propagaci jim ale zapříčinily dvě kapely a to Metallica a Iron Maiden, které si je braly jako předkapelu. 30. ledna 2009 získalo Poison za 500 000 prodaných kusů ve Spojených státech zlato RIAA. Byly vypuštěny další čtyři singly: "4 Words (To Choke Upon)", "Suffocating Under Words of Sorrow (What Can I Do)", "All These Things I Hate (Revolve Around Me)" a "Tears Don't Fall". V roce 2006 kapela přišla se svým prvním DVD Live At Brixton a v roce 2007 musel Matt Tuck díky laryngitidě na operaci s mandlem díky čemuž museli zrušit několik koncertů s Metallicou. U "Intra" jim byl nápomocen Eicca Toppinen z Apocalypticy. 

Srdcovka. Co píseň to hit. Energie a síla se prolíná celým albem a nenechá vydechnout i přes některé skvělé "ploužáky". Nádherná kytarová sóla, Mattův ječák křížený s melodií a v neposlední řadě živá voda do metalových vod. Ještě jsou tu cítit hard corové prvky z předchozích let, ale posun je to obrovský. Za sebe mohu říci, že na tuhle hudbu jsem přesně čekal. Stejně jako melodie jsou i texty dost smutné a spíše zaměřené na životní zkušenosti zpěváka a skladatele v jednom. 10/10


 
1. Intro (2:24)
2. Her Voice Resides (4:18)
3. 4 Words (3:44)
4. Tears Don't Fall (5:50)
5. Suffocating Under The Words Of Sorrow (What Can I Do) (3:35)
6. Hit The Floor (3:32)
7. All These Things I Hate (Revolve Around Me) (3:46)
8. Room 409 (4:01)
9. The Poison (3:41)
10. 10 Years Today (3:58)
11. Cries In Vain (3:58)
12. Spit You Out (4:09)
13. The End (6:45)

 Celkový čas: 53:26

 Scream Aim Fire

Druhé album Scream Aim Fire bylo nahráno v  Sonic Ranch Studios, kde se o produkci opět postaral Colin Richardson. Tuck album okomentoval slovy, že jde o mnohem agresivnější a rychlejší nahrávku než bylo Poison. Album vyšlo v USA 29.1. 2008 a během prvního týdne se prodalo 53 tisíc kopií, kde tři písně tvořily singly: "Scream Aim Fire", "Hearts Burst into Fire" a "Waking the Demon". Na jaře roku 2008 se kapela vydala na turné v USA a Austrálii pod názvem Taste of Chaos společně s Atreyu , Blessthefall a Avenged Sevenfold. Turné bylo ale razantně utnuto díky onemocnění dcery Jasona Jamese. K turné se vrátili až v létě a v prosince téhož roku kapela přišla se čtyřmi bonusovými písněmi, kde vyčnívá vynikající "Ashes of the Innocent", která patří k tomu nejlepšímu, co kapela kdy vymyslela. Další je skvělá předělávka "No Easy Way Out" od Roberta Teppera z filmu Rocky 4 (Japonská limitovaná edice). Víc než povedený cover, což platí i o "Creeping Death" od Metallicy, kterou si Bullet for my Valentine vybrali pro bonus. Dá se říci, že všechny dodatečné písně jako "Road to Nowhere" "Watching Us Die Tonight", "One Good Reason Why" a "Ashes of the Innocent" jsou fantastické. Mnohem vyzrálejší než Poison. Texty se více soustředí na okolí než na osobnost Matta. 9/10 (Deluxe edition 10/10)


1. Scream Aim Fire
2. Eye of the Storm
3. Hearts Burst Into Fire
4. Waking the Demon
5. Disappear
6. Deliver Us From Evil
7. Take It Out On Me
8. Say Goodnight
9. End of Days
10. Last to Know
11. Forever and Always
12. Road to Nowhere
13. Watching Us Die Tonight
14. One Good Reason Why
15. Ashes of the Innocent

 Celkový čas: 52:32 (69:01 deluxe edition)

 Fever

Fever je třetí studiové album skupiny. Matt Tuck mluvil o pokroku v psaní, kdy vytvářel text hned s hudbou i o tom, jak bude hudba mnohem vyspělejší, což předvedli už ve Scream Aim Fire pokud se zaměříte především na texty. Ve zkoušce časem by mělo album údajně obstát a na tom by mohlo něco být. Ze začátku jsem byl rozčarovaný se zvuku a směřování, ale čím více jsem to poslouchal, tak tím více jsem si všímal různých detailů a nacházel pasáže, které si zamiloval viz "Dignity". Kapela tvorbu alba potvrdila v roce 2009. V lednu 2010 Tuck mluvil o tom, že zvukem se album bude spíše podobat Poison než Scream Aim Fire a zároveň ubudou balady. 27.4. 2010 bylo album vypuštěno a jako singl byla 2.3. 2010 vybrána skvělá skladba "Your Betrayal" s dlouhým kytarovým úvodem místo intra. 19.4. 2010 vyšel druhý singl "Last Fight". Scream Aim Fire opustilo metalcore a vrhlo se do vod trashe a Fever balancuje někde mezi s příchutí hard rocku a taková "Bittersweet Memories" je popisována spíše jako emo než jako metal. Za zmínku stojí povedená "Alone" nebo "Begging for Mercy". 7,5/10


1. Your Betrayal
2. Fever
3. The Last Fight
4. A Place Where You Belong
5. Pleasure and Pain
6. Alone
7. Breaking Out Breaking Down
8. Bittersweet Memories
9. Dignity
10. Begging For Mercy
11. Pretty On The Outside

Celkový čas: 49:33

Temper Temper

Zatím poslední studiové album Temper Temper se mi od počátku nelíbilo, ať už díky novému image kapely, respektive frontamana, tak díky nezajímavým a chladným písním oproti Poison, Scream Aim Fire či dokonce Fever. Michael Padget 28.1. 2011 potvrdil práci na novém albu. 1.5. 2012 oznámil Matt Tuck svůj nový hudební projekt, který vyšel ve známost jako AxeWound a podle jeho slov mělo jít o kombinaci Pantery a Slipknotu. Těžko říct, zda tahle tvůrčí roztříštěnost neměla vliv na kvalitu výsledného díla u Bulletů, ale bez přehánění je Temper Temper nejslabším počinem kapely. Dají se najít povedené momenty, jenže mě to nechává chladným oproti "Hand of Blood" nebo "Ashes of the Innocent", kde mi některé části trhají srdce. Album vyšlo 8.2. 2013 v Austrálii a 12.2. 2013 celosvětově pod RCA Records. 6/10


01. Breaking Point (3:42)
02. Truth Hurts (3:36)
03. Temper Temper (3:08)
04. P.O.W. (3:53)
05. Dirty Little Secret (4:55)
06. Leech (3:59)
07. Dead To The World (5:15)
08. Riot (2:49)
09. Saints & Sinners (3:29)
10. Tears Don’t Fall (Part 2) (5:38)
11. Livin’ Life (On The Edge Of A Knife) (4:02)
12. Not Invincible (3:26)
13. Whole Lotta Rosie (AC/DC Cover) [Live At BBC Radio 1] (4:10)
14. Scream Aim Fire [Live At BBC Radio 1] (5:05)
15. Playing With Fire (2:50)

01. Breaking Point
02. Truth Hurts
03. Temper Temper
04. Pow
05. Dirty Little Secret
06. Leech
07. Dead To The World
08. Riot
09. Saints n Sinners
10. Tears Don't Fall (Part 2)
11. Livin Life (On The Edge of A Knife)

Deluxe-edition bonus tracks:
12. Not Invincible
13. Whole Lotta Rosie (from the "Live Lounge" show on BBC Radio 1)
14. Scream Aim Fire (from the "Live Lounge" show on BBC Radio)


Read more at http://www.blabbermouth.net/news/bullet-for-my-valentine-temper-temper-track-listing-revealed-new-single-streaming/#VMKr8GdwG1o38BK9.99
01. Breaking Point
02. Truth Hurts
03. Temper Temper
04. Pow
05. Dirty Little Secret
06. Leech
07. Dead To The World
08. Riot
09. Saints n Sinners
10. Tears Don't Fall (Part 2)
11. Livin Life (On The Edge of A Knife)

Deluxe-edition bonus tracks:
12. Not Invincible
13. Whole Lotta Rosie (from the "Live Lounge" show on BBC Radio 1)
14. Scream Aim Fire (from the "Live Lounge" show on BBC Radio)


Read more at http://www.blabbermouth.net/news/bullet-for-my-valentine-temper-temper-track-listing-revealed-new-single-streaming/#VMKr8GdwG1o38BK9.99

Celkový čas: 59:57 (Deluxe)

Členové:

Matt Tuck (hlavní zpěv, kytara) 1998 - současnost
Michael "Padge" Paget (hlavní kytara, zpěv) 1998 - současnost
Michael "Moose" Thomas (bicí) 1998 - současnost
Jason James (basová kytara, zpěv) 2003 - současnost

Bullet for my Valentine je má srdeční záležitost, dokonce mám už na 16.2 2014 koupené lístky do Roxy v Praze, takže určitě přinesu dojmy z koncertu. Především první dvě alba jsou naprosto skvělé, strhující a dokáží v člověku vyvolat silné emoce, ať už jde o texty nebo kytarová sóla. Fever se po rozpacích nakonec vydařilo a Temper Temper spíše působí jako chyba. Uvidíme, jak album prověří zub času, ale zatím jsem ho snad ani celé neslyšel. Pár dobrých nápadů to nezachránilo. Snad jsem někoho nalákal na tuhle talentovanou kapelu a dá jim šanci i přes určitou vyhraněnost. Doporučuji si sehnat i další dodatečné kousky jako "Curses", "Just Another Star", "My Fist, Your Mouth, Her Scars", "Seven Days"  nebo "Turn to Despair", která je předělávkou jejich písně z období Jeff Killed John pod názvem "Nation to Nation".


25. 9. 2013

Atlantida: Tajemná říše (Atlantis: The Lost Empire) - James Newton Howard

Disney s Dinosaurem narazil a tak se zkusil vrátit ke klasické animaci s digitální úpravou. Bohužel, ani tady to příliš nevyšlo a Atlantis propadla. Těžko posoudit, zda to bylo jinak pojatým příběhem než je u Disneyho zvykem s absencí písniček, nemastnými charaktery, nebo vším dohromady. Film více využívá netradiční vyprávění započaté u Disneyho Dinosaurem, kdy propojuje dobrodružství ala Indiana Jones křížený s 20 000 mil pod mořem. Příběh tvoří vytvoření expedice za nalezením bájného mocného města Atlantida, ale skýtá bohatou fantazii a ještě lepší hudbu Jamese Newtona Howarda. Snímek sice nikterak neohromil a už vůbec ne účetní, přesto koukatelný rozhodně je. Jde vlastně o poslední záchvěvy klasické animace, která byla postupně nahrazena počítačem.



Podle některých byl Dinosuarus jedním z pěti nejlepších soundtracků roku 2000 a započal spolupráci mezi Howardem a Disneym. V té době byl Remote Control (Media Ventures) hodně zapojen do skládání pro animované filmy (Shrek) a Howard byl jen okrajově spojen s touto firmou, i tak se dá říci, že produkoval atraktivnější hudbu. Howard nechá plně rozeznít majestátní hlavní motiv až v "The Submarin" v postupném rozjezdu s perkusním, žesťovým a sborovým doprovodem.Celé album má dost pestrý materiál, aby udržel posluchačovu pozornost. Sice hlavní motiv není tak výrazný jako ten v Dinosaurovi, ale zase ho nedoprovází pocit z plagiátorství. Howardův talent pro psaní jednoduchých harmonických akordů podvodní hudby se projevil už ve Vodním světě. Občas využívá elektronické "uhlazení", ale nikdy nepřebije orchestrální část.



Druhá polovina hodně vychází z etnických doplňků za pomoci zvonků, vokálů či syntetických doplňků ("Secret Swim") při návštěvě Atlantidy. Často se do mysli dere právě Vodní svět. Bylo by těžké najít vhodnější hudbu pro Atlantis než právě tu Howardovu. Komerční album obsahuje přibližně padesát minut hudby, za to propagační hudba zabrala přes sedmdesát minut délky. Soundtrack vyšel ve stejný čas jako ten pro Pearl Harbor a ocitl se neprávem v jeho stínu. Jemnost a upřímná hravost Atlantidy si určitě zasluhuje pozornost jak od častějšího, tak od občasného posluchače.

Tržby v USA : 84 milionů dolarů
Tržby z USA - inflace : 121 milionů dolarů
Tržby za víkend : 20 milionů dolarů
Tržby celosvětově : 186 milionů dolarů
Rozpočet : 120 milionů dolarů
Oscar : ---
Premiéra : 8.6. 2001
Distributor : Buena Vista
Délka : 95 minut
Žánr : dobrodružný, animovaný, rodinný


1. Atlantis Destroyed (1:49)
2. The Smithsonian (1:52)
3. Late for Presentation (1:50)
4. Milo Meets Helga (0:30)
5. Arriving at Whitmore (0:39)
6. The Book (1:08)
7. Whitmore Hires Milo (2:44)
8. The Submarine (3:20)
9. Exterior Lights (0:35)
10. Leviathan Battle (3:35)
11. Breaking the Surface (1:10)
12. The Journey (3:24)
13. Bedding Down (2:31)
14. Fireflies (2:14)
15. Atlantis Discovered (1:45)
16. Milo and Kida Speak (3:31)

17. Milo & Kida's Questions (3:04)
18. Tour of Atlantis (2:53)
19. Secret Swim (2:45)
20. Adventure Capitalists (2:12)
21. Storming the Palace (1:40)
22. Kida Transforms (3:49)
23. The Crew's Conscience (2:12)
24. The King Dies (3:35)
25. Going After Rourke (1:48)
26. Dogfight (5:01)
27. Just Do It (3:29)
28. Kida Returns (1:39)
29. Goodbyes (1:40)
30. Atlantis (2:00)
31. End Credits (2:22)

Celkový čas: 73:09

8/10

22. 9. 2013

Standing Up (2013) - Brian Tyler

Dvě děti týrané na školním táboře, zaneprázdnění rodiče, vývoj hlavních dětských hrdinů z nul na samostatné a silné jedince, tohle přesně je Standing Up. Obsahuje vše, co od rodinného dramatu čekáte. Ani na chvíli vás ničím nepřekvapí, ale to neznamená, že nedokáže zaujmout. Velkým plusem je ústřední sympatická dvojice Chandler Canterbury a Annalise Basso. Oba slušně táhnou film, i když si dokážu představit, že přes ty slzy dokáží být někomu otravní. Nic to nemění na faktu, že si se svými rolemi poradili dobře a dospělí spíše sekundují, včetně Radh Mitchell a nečekaně Vala Kilmera. Kdo by řekl, že tenhle obtloustlý chlapík se zkaženým chrupem hrál dříve Batmana. Ale jako podivín rozhodně není špatný, jen škoda jeho pěti minut na plátně. D.J. Caruso se jako režisér nemá za co stydět. Po Oku dravce nebo Jsem číslo čtyři zvolil méně efektní film a nejspíš udělal dobře. A tohle neplatí jen pro něj, ale i pro Briana Tylera na pozici skladatele.



Je skvělé slyšet Tylerovu hudbu zrovna v tomhle žánru. Žádné pokusy o bombastičnost a tak to má být. Vše je podřízeno emotivně hravému orchestrálnímu doprovodu, což může být pro někoho šok. Soundtrack pro rodinné drama jak má být. Ve "Standing Up Main Theme" můžeme slyšet na od začátku ústřední dojemný motiv v primárním podání smyčců, v pozadí doplněný o cello. Hlavní linii drží jemné piáno, vše má takový takřka romantický nádech. S tímhle tématem se setkáváme na albu dost často a je snadno rozpoznatelné díky svému potenciálu zadřít se pod kůži. Vedle toho působí hravá "High Jinx" s decentními perkusními nástroji a akustickou kytarou v pozadí. Těch nástrojů je tam mnohem více a právě to dodává skladbě takovou dětskou dovádivost. Ač jde o Tylera, tak na něco akčního zapomeňte. Všechny skladby do toho mají hodně daleko, spíše se soustředí na melodramatičnost a přátelským vztahem dvou dění, které musí překonat nejen "protivníky", ale především svůj strach. 



Standing Up je ideální soundtrack na klidný poslech v především dojemném provedení až na několik výjimek jako "Adventure Throught The Woods" s rychlejším tempem smyčců a s dechovými nástroji. Celkově jde ale o spíše večerní poslech. Album je stejně pohodové jako film - rozhodně neurazí, splňuje v daném žánru vše potřebné, ale ani nenadchne. Ani nemá s čím vzhledem ke svému zaměření. Chybou tak je akorát malá zásoba motivů a určitá mírnost po takovém výkonu jako například ve Světové invazi. Sice jsem za laskavost a klidnost chválil, jenže je tam to "ale". Tyler má na svém triku prostě o chlup lepší díla. Nic to nemění na tom, že se hlavní motiv dokáže zapsat do srdcí. Soundtrack je silnou stránkou filmu.

Ukázka.

1.  Standing Up Main Theme 4:15
2.  Grace 1:18
3.  High Jinx 1:56
4.  Forever And Back 2:57
5.  Adventure Through The Woods 2:33
6.  Momentum 4:07
7.  Sunrise 3:04
8.  Motel Sell 2:57
9.  Connection 1:54
10.  Affirmations 3:46
11.  Adrift In Memory 1:57
12.  The Getaway 1:54
13.  We've Gotta Go 2:21
14.  Howie's Secret 2:45
15.  Officer Not So Friendly 2:35
16.  Empathy 2:29
17.  Finale 5:15
18.  End Titles 1:57

Celkový čas: 50:00

7,5/10

Hanna - The Chemical Brothers

Hanna je jméno patnáctileté dívky vychovávané otcem mimo civilizaci v divočině. Pracoval pro CIA a právě před nimi ukrývá sebe a svou dceru Hannu, která byla "upravená" v laboratoři a poté vycvičená otcem být zabijákem. Věděl, že časem je tajná služba oba najde. Pro režiséra Joe Wrighta bylo téma dětského zabijáka poměrně nové, kdy se podíváme na jeho předchozí tvorbu v podobě Pýchy a předsudku nebo Pokání, kde spolupracoval s mladou Saoirse Ronan, která ztvárnila i Hannu. Rozhodně talentovaná herečka se slušnou budoucností nominována právě za Pokání na Oscara. Tady se dokázala skvěle vyrovnat jak s tváří nemilosrdného zabijáka, tak obyčejné holky. Do toho zapadá i slušná průprava v bojových uměních. Četl jsem komentáře o tom, jaký nesmysl je, že taková holka dokáže přeprat chlapa, který váží jednou tolik. Každý, kdo dělal bojová umění ví, že to rozhodně možné je. Saoirse dobře sekundují i starší a zkušenější herci jako Cate Blanchett v záporné roli a Eric Bana v roli otce. Snímek byl několikrát přirovnáván ke Kubrickovu Mechanickému pomeranči díky tvorbě násilí samotnými dětmi. K tomu odkazovalo i pískání jedné záporné postavy k Alexi DeLargmu. Odkazy na Grimmy jsou ve filmu taky zjevné.


V poslední době se stalo velice populárním obsazovat kapely na pozici skladatelů, například Daft Punk nebo M83. I u Hanny využil Wright elektronickou skupinu, slavné duo The Chemical Brothers. Wright s kapelou spolupracoval už v minulosti a byl nadšen z jejich přínosu i zde. Album bylo původně vydáno jen přes digitální distribuci a na CD ho Sony vypustila 4. července 2011. Soundtrack dokáže vystihnout celý film stejně jako charakter Hanny. V "Hanna's Theme"si pohrávají s dětskou naivitou přes jemné a lehké zvuky s elektronickými beaty za doprovodu vokálů v rytmickém podání. Jako protipól funguje akční "Escape 700". Vše je primárně v elektronické podobě, takže fanoušci nástrojů asi ostrouhají a albu se vyhnou. Dětská rozvernost se vrací v "The Devil Is in the Details". Ve filmu jsme tenhle motiv mohli slyšet už při pískání Toma Hollandera. Nějak jsem ale nepobral, co na albu dělají nesmyslné výplně v "Chalice 1" nebo "Map Sounds / Chalice 2". Zajímalo by mě, co tvůrce donutilo vůbec vytvořit tyhle tracky. Naštěstí jsou krátké. Psychedelicky zase působí skladba "The Forest"


Fanoušci The Chemical Brothers mohli být z alba nadšeni a druzí rozčarováni. Vedle skvělých prvních dvou skladeb tu máme některé doslova otravné a nesmyslně zařazené. Chemikové dokáží popsat rozdvojenost Hanny, ale často se utápí ve zbytečném elektronickém guláši. Možná si mohli vzít příklad z Daft Punk a přinést něco velkolepějšího ve spojení s orchestrem. Pak by možná na mě hudba nepůsobila tak chladně. Film se mi líbil a hudba o něco méně. Chtělo to více skladeb jako "Container Park" či "Escape 700", s tím souvisí i větší experimentování. Ale je pravda, že ani film nenabízí příliš akce. Vybavuji si snad jen tři akční scény, i tak by to mělo stačit. V emocionální rovině by se orchestr hodil tuplem. Možná to byl záměr režiséra vytvořit chladný soundtrack k hlavní postavě. Rozhodně se ale dalo z hudby vytěžit mnohem více. Takhle se jedná o slabý nadprůměr.

Tržby v USA : 40 milionů dolarů
Tržby z USA - inflace : ---
Tržby za víkend : 12 milionů dolarů
Tržby celosvětově : 64 milionů dolarů
Rozpočet : 30 milionů dolarů
Oscar : ---
Premiéra : 8.4. 2011
Distributor : Focus Features
Délka : 111 minut
Žánr : akční, thriller, drama, dobrodružný

1. "Hanna's Theme"   2:08
2. "Escape 700"   5:16
3. "Chalice 1"   0:47
4. "The Devil Is in the Details"   3:22
5. "Map Sounds / Chalice 2"   0:15
6. "The Forest"   1:07
7. "Quayside Synthesis"   1:21
8. "The Sandman"   1:45
9. "Marissa Flashback"   2:44
10. "Bahnhof Rumble"   2:37
11. "The Devil Is in the Beats"   2:34
12. "Car Chase (Arp Worship)"   4:58
13. "Interrogation / Lonesome Subway / Grimm's House"   4:25
14. "Hanna vs Marissa"   1:46
15. "Sun Collapse"   0:11
16. "Special Ops"   1:28
17. "Escape Wavefold"   3:21
18. "Isolated Howl"   0:41
19. "Container Park"   3:45
20. "Hanna's Theme (Vocal Version)"   5:28

Celkový čas: 50:01

6/10

Královna prokletých (Queen of Damned) - písničkový

Píše se rok 1994 a režisér Neil Jordan vypouští do světa nově natočený snímek o upírech, ten již od počátku vzbuzuje u publika pozitivní reakce a stává se oblíbeným a dnes už legendárním filmem o konzumentech lidské krve, který vznikl na motivy stejnojmenné knihy Anne Riceové. A o jakém filmu, že je řeč? Přeci o nezapomenutelném Interviewu s upírem. Po osmileté odmlce, přichází téměř neznámý australský režisér Michael Rymer se svou zfilmovanou adaptací jedné z knížek Riceové a to konkrétně s Královnou prokletých. Vrhne se do zpracování s vírou, že trumfne, svého úspěšnějšího předchůdce, to se mu však nepovede podle představ a vzniká tak, průměrný upírský film s trochou krve, ne příliš zajímavým obsazením a bez tahouna, který by filmu přidal na zajímavosti. Nemohu soudit, jak věrně se děj drží předlohy, snad má tedy kniha něco víc do sebe a zfilmování jí prostě nesedí nebo se ho měl ujmout někdo jiný. I přes ta všechna negativa neházejme film do koše a podívejme se na něj z té druhé stránky. 




Dostáváme se v příběhu k osamocenému upírovi Lestatovi, který se stane rockovou hvězdou z jednoho pochopitelného důvodu - najít další upíry a nebýt sám. To, že udělal chybu si uvědomí až poté, co svou hudbou probudí matku všech upíru Akashu (hraje ji Aaliayh, nadějná zpěvačka, která před premiérou filmu tragicky zemřela), ta si v něm vyhlédne spojence, se kterým má v plánu vyhladit celý svět. Objevuje se zde i nevinná kráska Jesse, jenž má svou temnou minulost či  Lestatův  tvůrce, upír Marius a plno dalších postav. Osobně seriály moc nemusím, ale zvlášť u tohoto filmu jsem si říkala, jak by jako seriál mohl být kvalitnější a hlavně propracovanější. A proč bychom se měli na film koukat i z té lepší stránky? Není v něm nouze o staré zpracování upírů a skvělé tvrdé rockové písně.


Konkrétně máme co dočinění s už pomalu vymřelým hudebním žánrem nu-metalem. Ten nás provází celým filmem a dodává mu příslušnou gotičnost a temnost. Některé písně jsou okořeněny etnickým přízvukem, jehož pomocí je navozen hinduistický nádech filmu. Velký podíl na albu má zpěvák Jonathan Davis z kapely Korn, který propůjčil hlas Lestatovi při pěveckých kreacích ve filmu a dokonce si v něm zahrál i malou roličku jako překupník lístků na koncert.

Jeden z hlavních nu-metalových tahounů je skupina Linkin Park, která zvěčnila svůj singl "System". Celkem bez problému zapadl mezi zbytek skladeb i přes větší elektro zastoupení. Jde spíše o samostatný projekt frontamana Chestera Benningtona. Ovšem povedenější nářez se nám dostává prostřednictvím písničky "Down With The Sickness" od mnohem tvrdší a napůl heavy metalové skupiny z Chicaga Disturbed. Ti se nám už v pár soundtraccích objevili (Transformers, Dracula 2000) a po pravdě, vždy jsem si jejich písničky oblíbila a ani tato není výjimkou. Na podobné vlně tvrdého rocku se nese i skladba "Dead Cell" od neméně známých Papa Roach, přinášejí nám směs skvělé práce na kytaru s ne příliš povedenou vokální stránkou v podobě rockového zpěvu, ale také prznícího rapu. V některých pasážích je hudba opravdu parádní, avšak za srdce mě nechytla.



Skupina Orgy je označovaná za synthrockovou, což znamená, že využívá umělých zvuků vytvářených pomocí syntezátoru, ty použili i ve svém songu "Slept So Long" a vytvořili tak napodobeniny etnických prvků. Všemu vévodí táhnoucí se melodie, která dodává hlasu Jaye Gordona tu správnou zajímavost a novotu. Zpěvák David Draiman ze skupiny Disturbed si zkusil své první sólo a to právě v písni "Forsaken", která zaznívá podobnými prvky jako předešlá skladba. Je osvěžující a jedna z nejpovedenějších písniček na celém soundtracku. Dodává správný dojem celému filmu. Za zmínku stojí i skvostně provedená "Body Cumbles" od neznámých Dry Cell, ten skvost spočívá hlavně ve vynikajícím zvuku kytar. 

Celé bych to uzavřela velmi pozitivně, jsem ze soundtracku nadšená, je to ve velké míře tím, že mi vyhovoval, jak film, tak i styl hudby. Jednotlivé písničky stojí za poslechnutí a nebála bych se tvrdit, že se povedly všechny. Pokud máte rádi rockové pecky ze začátku milénia, máte jedinečnou příležitost poslechnout si a poznat nečekaně skvělý soundtrack.

Tržby v USA : 30 milionů dolarů
Tržby z USA - inflace :43 milionů dolarů
Tržby za víkend : 15 milionů dolarů
Tržby celosvětově : 45 milionů dolarů
Rozpočet : 35 milionů dolarů
Oscar : ---
Premiéra : 22.2. 2002
Distributor : Warner Bros
Délka : 111 minut
Žánr : fantasy, horor
  1. Wayne Static - Not Meant for Me 
  2. David Draiman - Forsaken
  3. Linkin Park - System
  4. Deftones - Change (In the House of Flies) 
  5. Marilyn Manson - Redeemer
  6. Papa Roach  - Dead Cell
  7. Godhead - Penetrate
  8. Jay Gordon - Slept So Long
  9. Disturbed - Down with the Sickness
  10. Static-X - Cold  
  11. Earshot - Headstrong
  12. Dry Cell - Body Crumbles 
  13. Tricky - Excess 
  14. Kidneythieves - Before I'm Dead  
8/10 

20. 9. 2013

Náš systém hodnocení

Možná jsem tím měl začít hned na počátku založení stránek, ale až po několika dotazech jsem se k tomu tedy rozhoupal. Není nic snadného podle textu přesně zařadit jakýkoliv film/hudbu do číselného rozmezí. Jedni budou nespokojení, že to není podle nich a druzí, že to přeci nemůže být lepší než jiný film/hudba. Je potřeba přijmout fakt, že hodnocení je subjektivní, i když se do něho snažíme započítat i vlastnosti jako žánr a nebo komu je hodnocený film/hudba určen. Buďte k nám tedy milosrdní a případné dotazy, postřehy či rozpory nám můžete slušně sdělit pod daný článek. Rádi odpovíme. A nyní tedy škála hodnocení. ;)

0 - 2 Sračka. Zbytečnost, která se nedá sledovat nebo poslouchat.

3 - 5 Podprůměr s tak jednou dobrou melodií nebo nápadem. Většinou se na to po shlédnutí či poslechu ihned zapomene. V hlavě může zůstat maximálně onen jeden nápad.

6 - 8 Nadprůměr se slušným základem a potenciálem. Číslo 8 už symbolizuje velikou kvalitu.

9  Vynikající a takřka dokonalé s menším kazem, který brání maximu.

10  Geniální a nadčasové. Taková díla většinou ovlivňují filmový svět. Není jich mnoho a právě proto má tahle číslovka nejmenší zastoupení.

Snad je to tedy popsané přehledně a srozumitelně. Budeme se snažit, aby číslovka pod článkem odpovídala psanému textu, což někdy není snadné. Děkuji těm, co nás čtou od začátku a nebo teprve nyní. Je fajn slyšet podporu, ale nebojte se ani konstruktivní kritiky. Člověk se může zdokonalovat celý život. Můžete do diskuze sdělit i své nápady a my to probereme. Další věcí je určitě cenzura názorů, čehož se bát nemusíte. Jen apeluji na vaši slušnost. Taky to dle ankety vypadá, že to se soutěží vyjde, takže se už těšíme na první otázky a případné výherce. 

Ještě zmíním, že ani jeden z nás si tímto psaním nevydělává a ani nehodlá. Máme vlastní práci a tohle bereme jako zábavu stejně jako informování dalších o (subjektivní) kvalitě výrobku. Ani nemáme v plánu si tímto způsobem nějak vydělávat.

Přejeme krásný den.

19. 9. 2013

10 000 př.n. l. (10,000 BC) - Harald Kloser

Těžko říct, jak si má člověk vyložit film 10 000 BC Rolanda Emmericha. Na jednu stranu se to dá brát jako fantasy pohádku a na druhou jako historické zobrazení dle knihy Fingerprints of the Gods: The Evidence of Earth's Lost Civilization Grahama Hancocka. Můžeme sledovat pravěký kmen lidí, v čele se svým vyvoleným, který se k té roli musí teprve probít přes hordu nepřátel. Jeho milou unesli technologicky silnější nepřátele a pátrání je zavede až k rozvinuté civilizaci, kde na stavbu pyramid používají mamuty. Scénář Emerichovi zabral tak jednu stránku. Neumím si představit, že by to rozepsal na více stránek. Zajímavější je ale myšlenka rozvinuté a silné civilizace, která dala základ pro Egypt v pozdější době. Film se nesetkal s dobrou kritikou a většinou se mu novináři vysmáli. Pro mě osobně je někde na průměru. Nějak mi nevadí, ale neskákal jsem ani nadšením. Prostě klasický Emmerich, co vyměnil mimozemšťany za mamuty a padající mrakodrapy na pyramidy. Je zbytečný lámat si hlavu s logikou a řešit, proč mají pravěcí lidé luxusní dredy, které by záviděl i kdejaký fanoušek kapely Korn. Smiřte se s tím a přežijete to.


A jak je od Patriota zvykem, hudbu už neskládá David Arnold, ale Harald Kloser, takže je potřeba se smířit i s tímto. Se soundtrackem mu pomohla dvojice Thomas Wanker, a Thomas Schobel a na filmu patří k tomu nejlepšímu. Schobel měl na starost různé primitivní etnicko-perkusní části. 10 000 BC je rozhodně nejpovedenější OST vzniklé ze spolupráce Emmerich/Kloser. Bohatá melodičnost a jedinečná orchestrace je až zarážející na to, o koho se jedná. Etnické vokály má na starost Joel Virgel ("Prologue", "Celebration" nebo "Food"). Druhou stránku alba tvoří majestátní symfonie postavená na dvou tématech. Hlavní téma je slyšitelné hned v decentním náznaku "I Was Not Brave" s jemnými smyčci s postupně se připojujícím dřevěným dechovým nástrojem. Na albu postupně převezme úlohu v gradujícím zastoupení, jako ve skladbě "Lead Them" a v monumentálnějším provedení v "Sea of Sand". Tahle myšlenka je více rozprostřena v "The End" a "End Credits".

Dalším motivem je ten pro postavu Evolet v provedení svůdnějších dechových nástrojů. Proti tomu působí až dravým způsobem téma pro Egypťany v "Mountain of the Gods" s vokálními výkřiky či bubny pro hudební podkres zotročení. Je škoda, že celkem povedený soundtrack sráží jeden zásadní problém. Zkuste si pustit Krále Artuše Hanse Zimmera a bude vám to hned jasný. Hlavní motiv jsme právě slyšeli už tam. Člověku se dere do hlavy i slovo plagiátorství, jak moc je to podobný. Ale Hans je správně zticha, sám má máslo na hlavě. Tentokrát je ale vykrádán on. Kloser se to sice snaží různými změnami maskovat, ale postup je stejný.


Co si myslíte o filmu 10 000 BC už nechám jen na vás, přesto hudba je povedená a nebýt problémů s autorstvím, tak by to bylo někde kolem osmičky. Pokud hudbu z Artuše neznáte, tak si můžete něco málo přihodit. Je škoda, jak to Kloser pohnojil. Když konečně přijde s něčím opravdu kvalitním a poměrně originálním (!), tak se ukáže, že jde vlastně jen o částečnou kopíraci práce druhých. Není to doslovné převzetí motivů, ale já si toho všiml hned, aniž bych musel obě díla hned studovat. Výsledná známka je tedy více než zasloužená. Nepromíjím to Zimmerovi a nebudu ani Kloserovi. Jedna věci je inspirovat se něčím a druhá převzít to.

Tržby v USA : 95 milionů dolarů
Tržby z USA - inflace : 108 milionů dolarů
Tržby za víkend : 36 milionů dolarů
Tržby celosvětově : 270 milionů dolarů
Rozpočet : 105 milionů dolarů
Oscar : ---
Premiéra : 7.3. 2008
Distributor : Warner Bros.
Délka : 109 minut
Žánr : fantasy, dobrodružný

1.  Opening 2:43
2.  Mountain of the Gods 1:56
3.  Speech 3:01
4.  Evolet 2:44
5.  Mannak Hunt 2:08
6.  Celebration 1:29
7.  I Was Not Brave 1:48
8.  Night of the Tiger 1:37
9.  Lead Them 2:28
10.  Terror Birds 3:22
11.  Wounded Hunter 1:51
12.  Food 1:59
13.  Good-Byes 1:13
14.  Sea of Sand 2:41
15.  Wise Man 1:40
16.  He Was My Father 1:05
17.  Mark of the Hunter 2:45
18.  Free the Mannaks 1:47
19.  Not a God 2:35
20.  You Came For Me 2:06
21.  The End 3:18
22.  10,000 BC / End Credits 2:55

Ukázka OST

Celkový čas: 49:11

6,5/10

18. 9. 2013

Hra o trůny (Game of Thrones) - seriálová recenze

Přemýšlela jsem, do jaké recenze se vrhnu tentokrát a volba padla na úspěšný (ne)fantasy seriál Hru o trůny.
Seriál vznikl na motivy knih amerického spisovatele George R. R. Martina. Celá jeho série nese název Píseň ledu a ohně a začal ji psát v roce 1991. Světlo světa spatřila roku 1996, kdy vyšel první díl Hra o trůny. Původně plánovaná trilogie se rozrostla na sedm dílů, přičemž jich zatím vyšlo pět. Knihy jsou v knihkupectví v podstatě nepřehlédnutelné a to hlavně kvůli jejich tloušťce. Každá z knih má totiž cca tisíc stránek. Sama jsem se snažila do knih ponořit, ale bohužel jsem sáhla po dílu, který již byl převeden do seriálové podoby. Vzhledem k tloušťce knihy jsem se prostě nudila a asi po tři sta stránkách ji odložila. To mě také bohužel nepřesvědčilo k tomu, abych sáhla po té nezfilmované části, protože jak to tak bývá, pokud má kniha spoustu stran, příběh se neskutečně vleče. Nicméně z mého okolí převládají nadšené ohlasy, ale samozřejmě se najdou i tací, kteří knihy odsoudili.


Příběh se také zalíbil vedení televize HBO a o jeho převedení na televizní obrazovky se v roce 2011 postarali pánové David Benioff a D. B. Weiss. Ohlasy byly natolik skvělé, že hned dva dny po startu první série, potvrdilo vedení HBO natočení i série druhé. Byť by se mohlo zdát, že jde o pohádku, jak se všichni chtějí stát králem a žili šťastně až do smrti, realita je poněkud jiná. Seriál je plný násilí, sexu a možná si slabší povahy budou občas zakrývat i oči.


Ale abychom se taky dostali k tomu, o čem to vlastně celé je. Martin vytvořil zcela nový svět, ale s podobnými pravidly, jako má ten náš. Magie a mystično se odehrávají většinou pouze na pozadí, takže i ti co mají s fantasy žánrem problém, by mohli najít v tomto seriálu zalíbení. Působí spíše jako historický film. V popředí jsou vztahy mezi postavami a především intriky. Příběh pojednává o Sedmi královstvích kontinentu Západozemí, kde bývají dlouhá léta a ještě delší zimy. V pozadí tvrdých a nemilosrdných mocenských bojů o trůn a vládu nad královstvími se na severu stále jasněji rýsuje hrozba z dávných dob, tzv. bílých chodců, a na jihu zase ožívá legenda draků.


Seriál je většinou plný nepříliš známých herců, ale hned v první sérii se na scéně objeví skvělý Sean Bean (Pán Prstenů, Troja). Tohle byla velmi dobrá volba, která jistě ze začátku přitáhla spoustu diváků k obrazovkám. Vedle Beana září také Lena Headey (300: Bitva u Thermopyl, Dredd), Nikolaj Coster-Waldau (Černý jestřáb sestřelen, Království nebeské). Peter Dinklage (Střela, Horší než smrt) dokonce získal za svůj herecký výkon cenu Emmy a Zlatý globus.

Peter Dinklage

Na rozdíl od knihy mě seriál ani na chvíli nenudí. Od první série budete napnutí, jak to bude dál. To mimo jiné zaručuje i spousta postav, které by jindy možná působily na diváka zmatečně, ne v tomto příběhu, kde je každý charakter vypracován k dokonalosti. Postav není zas tolik, že by člověk zapomínal kdo dotyčný je a kam vlastně patří. Většina charakterů má i svou dějovou linii a v každém díle "skáčeme" od jedné k druhé. Samozřejmě jsou jejich příběhy úzce provázány. Žádná z postav není tzv. černobílá. I ten největší hajzl má ke svému jednání pádný důvod a ta největší světice není zas až tak svatá. Člověk si některé postavy velmi rychle zamiluje, ale bohužel nemají moc dlouhou životnost a občas jen zmateně sedíte u obrazovky s pusou dokořán a nechápete, co se to vlastně stalo. V seriálu můžeme sledovat tři hlavní dějové linie: 1. Boj o železný trůn, 2. Osudy Daenerys Targaryen, 3. Příchod zimy a bílých chodců. Ani jedna z nich vás nebude nudit a jejich zobrazení je v rovnováze.


Triky jsou v seriálu na velmi dobré úrovni. Je vidět, že HBO rozhodně nešetří. Aby taky jo, když je to jejich nejúspěšnějších seriál. Vše působí velmi realisticky, tvůrci neponechávají nic náhodě a dávají si záležet i na detailech. Mám pocit, že bitva ve druhé řadě (devátý díl) stála kolem deseti milionů dolarů, což je na seriál úctyhodné číslo.

Většinou s přibývajícími sériemi upadá kvalita seriálu. V tomto případě tomu tak není. Druhá série měla dokonce ještě větší sledovanost než ta první nemluvě o šokující trojce.

Úvodní znělka dostala cenu Emmy a zasloužil se o ní Ramin Djawadi, který složil kompletní hudbu v samotném seriálu. Vesměs je soundtrack spíše upozaděný a nevýrazný až na pár výjimek jako v případě čtvrtého dílu třetí série v závěru s Daenerys. Svůj účel splňuje, ale Pána prstenů rozhodně nečekejte. Shore složil pro Pána prstenů živoucí svět. Djawadi se pohybuje spíše na podprůměru. Nemohu ale soudit do jaké míry je účel ona nevýraznost.


První  a druhá série celkem odpovídá první a druhé knize. Třetí série je už jen polovina třetí knihy a čtvrtá řada bude druhá polovina třetí knihy. Tento krok určitě fanoušci ocení a HBO si také zajisté přijde na své. O kvalitu seriálu se ale nebojím. Sledovanost stále stoupá a nám alespoň neuteče žádná důležitá scéna.

První dvě řady už u nás vyšly na DVD a Blu-Ray. Na třetí sérii si budete muset ještě chvíli počkat. Nyní probíhá natáčení čtvrté, která by měla mít premiéru příští rok. Od 5.9. můžete dokonce tento seriál sledovat na ČT 2.

Až zas budete tápat na co se dívat, určitě sáhněte po Hrách o trůny. Ta hodina trvání jednoho dílu uteče tak rychle, že tomu ani nebudete chtít věřit a budete nutně potřebovat další díl. Čeká na vás spousta neuvěřitelných zvratů, sex i krev. Budete se smát, žasnout, ale i plakat...
,,Zima se blíží"

 CELKOVÉ HODNOCENÍ: 9/10 (Avari 8/10, Alibero 7/10)

17. 9. 2013

Croodsovi (The Croods) - Alan Silvestri

Nemám rád digitální animáky. Chci, aby to bylo hned od počátku jasné. Krom prvního Shreka a Jak vycvičit draka se jim obloukem vyhýbám. U The Croods jsem udělal výjimku kvůli recenzi soundtracku. Chtěl jsem vědět, jak se Silvestri popasoval s tímhle žánrem. Sice má za sebou Lilo & Stitch (2002), ale tohle je přeci jen trochu jiná liga. Dreamworks kvalitou šlape na Pixar už slušně, takže jsem zvědav na dvojku Jak vycvičit draka. V The Croods sledujeme rodinku neandrtálců utíkající před zkázou světa. Jejich motto je o nic se nestarat, ignorovat vše nové a především se bát. Dodržování pravidel narušuje povedená dcerka se svým novým přítelem. Ve filmu jsem si nějak nevšiml děje. Buď mi něco uniklo nebo se jde jen z bodu A do bodu B, kdy nám tvůrci předhazují jen vtípky a parádní animaci. 
 
Jak je u animáku zvykem, tak tu máme i rodinný poselství na konci. A v tomhle směru mě to celkem irituje u každého tohohle druhu filmů. Skoro celý snímek sledujeme neposlušnost a neúctu k rodičům, kdy je dítě stavěno do role toho, kdo má pravdu a v posledních minutách přijde jakoby usmíření. Jelikož je dětský mozek jako houba (především do šesti let), tak tahle poselství nacucává slušně. Především v posledních letech se s tímhle roztrhl pytel (Rebelka, Jak vycvičit draka atd.). Docela by mě zajímalo, kolik lidí tam vidí právě tuhle podstatu a myšlenku. Buď jak buď, u filmu jsem se poměrně slušně zasmál a u animace jsem občas jen zíral. Nyní tedy k Silvestrimu.


Alan asi bude vždy znám jako skladatel akčně intenzivních soundtracků, kdy je jeho animovaná tvorba neprávem ignorována, což platí i zde. Škoda toho přehlížení. The Croods získal vynikající hudbu s bezstarostným a hravým nádechem ("Smash and Grab"), který mu moc sluší. Neustále se měnící tempo si udržuje posluchačovu pozornost až dokonce, samozřejmě pod podmínkou, že máte tenhle druh hudby rádi. Elektroniku drží Silvestri na uzdě a dává přednost orchestru. Buď používá právě onu animákovskou hravost nebo dospělé pojetí, kdy "Piranhatkeets" v občasných narážkách připomene Predátora. Silvestri točí přibližně tři až čtyři motivy. Začínáme písní "Shine Your Away", která je jednoznačně zaměřená na mladý. Nic proti tomu nemám. Popovka se zajímavým refrénem v čistě elektronické podobě, takže klasika. Hornerovsky je píseň propojená s motivem v "Prologue" nebo v epičtěji rozvinutější podobě v "Epilogue". Dojemný hlavní motiv se vyskytuje v "The Crood's Family Theme". Ze skladby mi určité části od poloviny připomenuly Williamsův Jurský park.


The Croods disponuje veselým, hravým a dojemným soundtrackem současně. Silvestri je neprávem opomíjen a to nejen v tomhle žánru. Hudba je takřka návyková ve svém rytmickém podání, jak předvádí zmiňovaná perkusní skladba "Smash and Grab". Není ani moc co vyčítat. Album splňuje vše potřebné, jen je asi chyba v tom, že Silvestri nám dal ve své minulosti už mnohem zajímavější soundtracky, takže zde příliš zasvěcené neohromí. To nemění nic na kvalitním hudebním doprovodu k celkem vydařenému filmu.

Tržby v USA : 187 milionů dolarů
Tržby z USA - inflace : ---
Tržby za víkend : 44 milionů dolarů
Tržby celosvětově : 585 milionů dolarů
Rozpočet : 135 milionů dolarů
Oscar : ---
Premiéra : 22.3. 2013
Distributor : Fox
Délka : 98 minut
Žánr : rodinný, animovaný, komedie

1.  Shine Your Way (Yuna, Owl City) 3:25
2.  Prologue 2:08
3.  Smash and Grab (The USC Trojan Marching Band, Alan Silvestri) 4:09
4.  Bear Owl Escape 2:45
5.  Eep and the Warthog 3:52
6.  Teaching Fire to Tiger Girl 1:55
7.  Exploring New Dangers 3:33
8.  Piranhakeets 2:24
9.  Fire and Corn 2:06
10.  Turkey Fish Follies 4:17
11.  Going Guys Way 3:15
12.  Story Time 3:55
13.  Family Maze 3:21
14.  Star Canopy 2:07
15.  Grug Flips His Lid 1:44
16.  Planet Collapse 1:44
17.  We'll Die If We Stay Here 5:28
18.  Cave Painting 1:12
19.  Big Idea 2:34
20.  Epilogue 4:25
21.  Cave Painting Theme 2:52
22.  The Croods' Family Theme 5:54
23.  Cantina Croods 1:12
24.  ITUNES ONLY: Shine Your Way (Adam Young Remix) (Owl City & Yuna) 3:15

Celkový čas: 73:32

8/10


 
Design by Free WordPress Themes | Bloggerized by Lasantha - Premium Blogger Themes | Affiliate Network Reviews