31. 7. 2013

Statečné srdce (Braveheart) - James Horner

Jeden z nejlepších a nejslavnějších historických filmů, Statečné srdce, dodnes zůstává největším úspěchem herce a režiséra v jedné osobě, Mela Gibsona. Vedle pěti Oscarů získal snímek postupem času i kultovní status. Asi nejde říci, která složka na tom měla největší podíl, nejspíše jde o kombinaci všech - herci, směsice historie a romantiky, naturalistické souboje plné useknutých končetin a v neposlední řadě i Hornerova hudba, jejíž úspěch byl po komerční stránce obdivuhodný a do Titanicu šlo nejspíš o nejprodávanější soundtrack vůbec. Sice to nemohu podložit čísly, ale spíše čerpám z neoficiálních údajů. Dříve se nevedly statistiky jako dnes.

Je pravdou, že hudba má velkou zásluhu na úspěchu Statečného srdce, jenže neprávem do pozadí odsunula Legendu o vášni. Legendu zmiňuji z toho důvodů, že ani u Hornera jsem neslyšel takovou podobnost mezi jeho díly jako zrovna u těchto dvou. Statečné srdce je z velké části obšlehnutá Legenda. Schválně si oba soundtracky pusťte a začněte zmiňovanou Legendou, která vyšla o rok dříve. Právě tento důvod ubírá body Statečnému srdci z maximálního hodnocení. To opakování je do očí bijící. Je opravdu škoda, že se Horner takhle trápí s originalitou, i když se mu musí nechat hloubka a chytlavost melodií.

Jelikož se děj točí kolem skotského hrdiny Williama Wallace a jeho boji proti Anglii, tak nás čeká hromada skotských, irských nebo keltských prvků. Etnické části jdou napříč celým albem a zanechávají opravdu silný dojem. V kontextu s filmem jde o skvělé propojení a každému při poslechu hned dojde, proč se soundtrack stal tak nesmírně populárním i mezi těmi, kteří jinak této hudbě neholdují. To pořád nic nemění na tom, jak moc se tady Horner vykrádá. Ať už jde o chlapecký sbor, jenž dá vzpomenout na Caspera nebo o skladby "Revenge" jak ze Statečného srdce, tak z Legendy o vášni. Až si musím pokládat otázku, zda to není od Hornera drzost. Tohle už ale nechám na posluchačích.

 Hlavní motiv, který můžeme slyšet takřka v celém soundtracku, je parádní. Ať už za doprovodu houslí nebo flétny. V "End Credits" dostane náležitý prostor. Přesně vystihuje romanticko-melancholickou náladu celého filmu. Vedle něho tu jsou ještě asi dva další motivy. Pokud čekáte na nějakou tu akci, tak snad jen ve skladbách "Attack on Murron", kterou jsme mohli slyšet v traileru na Společenstvo Prstenu, tajemnou "Revenge", fantastickou "The Battle of Stirling" začínající údery bubnů s postupným nástupem smyčců, nebo v "Mornay's Dream". Akční stránka zabírá přibližně 30 minut z celkové délky nahrávky, která, jak už je u Hornera zvykem, opět atakuje 80 minut.

Počítám s tím, že většina fanoušků už dávno soundtrack slyšela a nejspíš většina z nich ho pokládá za klenot nebo srdeční záležitost. Nikomu to neberu a věřte, že kdyby tu nebyl tak brutální problém s originalitou, tak je plný počet jasný. Přesto i já se k tomuhle albu rád vracím a těžko tomu bude někdy jinak. Na to je hudba ke Statečnému srdci až příliš chytlavá a dojemná.

1.  Main Title 2:51
2.  A Gift Of A Thistle 1:37
3.  Wallace Courts Murron 4:25
4.  The Secret Wedding 6:33
5.  Attack On Murron 3:00
6.  Revenge 6:23
7.  Murron's Burial 2:13
8.  Making Plans / Gathering The Clans 2:05
9.  "Sons Of Scotland" 6:19
10.  The Battle Of Stirling 6:07
11.  For The Love Of A Princess 4:07
12.  Falkirk 4:04
13.  Betrayal & Desolation 7:48
14.  Mornay's Dream 1:18
15.  The Legend Spreads 1:09
16.  The Princess Pleads For Wallace's Life 3:38
17.  "Freedom" / The Execution / Bannockburn 7:24
18.  End Credits 7:12

Celkový čas : 78:13

9/10


27. 7. 2013

Nikdy to nevzdávej (Never Back Down) - písničkový (různí interpreti)

Film vypráví o mladíkovi Jakeovi, jenž se snaží ovládnout svůj hněv a touhu po pomstě. V tom mu pomáhá trenér bojových umění, ke kterému se obrátí poté, co dostane nakládačku od trénovaného rváče Ryana. Jake si postupně uvědomuje v čem se může zlepšit a nejde jen o to, jakou technikou bojovat, ale hlavně o to, jak správně si utřídit myšlenky. K tomu mu pomáhá kamarád Max a Baja, krásná spolužačka, se kterou mu - nečekaně - vykvete romantický vztah. Filmem jsou perfektně propleteny dané písničky, které potřebně zvýrazňují každou scénu. Soundtrack, vedle rockových či rapových songů, obsahuje také melodické nezávislé skladby, které tyto "teenage" filmy skvěle okoření.

Skladba „Above And Below“ od americké skupiny The Bravery má přece jenom něco do sebe. Je melodická, neobyčejná a myslím si, že dokáže zaujmout jakéhokoliv posluchače. Indie rock či pop, spadající pod alternativní rock, je v dnešní době celkem žádaný hudební styl, tuto hudbu vytváří nové neznámé skupiny a snaží se ji dostat do širšího publika lidí a to nejenom mládeže. Je komerčně nezávislá, interpreti proto dostávají možnost udávat si směr hudby podle svého. Pro ně je důležitější osobní vkus, než zisk. To se ovšem nedá říct o skupině My Chemical Romance, jenž mi připomíná o něco známější Green Day, já tenhle styl rocku nemusím, přijde mi takový rozdivočený a jednolitý. Do soundtracku se připletla jejich hitovka „Teenagers“, o které bych napsala to, co jsem zmiňovala výše. Zřejmě zaujme hlavně děvčata, milující zpěváka Gerarda Waye. Skupina Flipsyde je zajímavou směsicí rocku a R&B, ve skladbě „Someday“ se střídají hlasy rapového (Piper) a rockového (Steve Knight) zpěváka a za doprovodu skvělé akustické kytary, která sem tam zazní i španělskými melodiemi.  


Už výše jsem zmiňovala, že v těchto typech soundtracků se vždy objeví nějaká ta raperská píseň, takže tento není žádnou výjimkou. Nemůžou zde chybět takové hvězdy jako Lil Wayne či Kanye West a pár dalších raperů, jestli skvělých to už nechám na vás a na vašem vkusu. V tomto případě si myslím, že song „Rock Star“ od Lil Wayne společně s Chamillionaire je asi celkově nejvíc poslouchatelný ze všech stylově podobných písniček.

Za opravdovou špičku v celém soundtracku považuju pecku „Headstrong“ od skupiny Trapt. Parádní kytarový rozjezd, skvělý hlas zpěváka Chrise Taylora a dokonalé nabraný spád při refrénu. Přece nemůže být člověk, kterého by tahle melodická píseň nechytla za srdce a nebo alespoň za prsty při vyťukávání rytmu. O něco málo (opravdu jen málo) je skvělá písnička "Pain Redefined" od skupiny Disturbed, perfetkní zpěv Davida Draimana a řekla bych skoro epický metal. 


 Od tohoto soundtracku se nedá čekat něco velkého. Vždyť je písničkový a ty se k intrumentálně filmovým rovnají asi tak jako Stmívání k Pánovi Prstenů. A když ho srovnám k němu podobným soundtrackům, tak bych ho označila za lepší podprůměr. Už jen kvůli tomu, že mě zaujaly snad dvě nebo tři písničky, což je proklatě málo...

2. 12 Stones - Anthem for the Underdog
3. My Chemical Romance - Teenager
4. Flipsyde - Someday
5. TV on the Radio - Wolf Like Me
6. Rise Against - Under the Knife
7. The Bravery - Time Won't Let Me Go
8. Chamillionaire & Lil Wayne - Rock Star
9. The Cribs - Be Safe
11. The Red Jumpsuit Apparatus - False Pretense
12. Mellowdrone - Orange Marmalade
13. Mutemath - You Are Mine
14. Kanye West - Stronger
15. Soulja Boy Tell 'Em and Travis Barker - Crank That (Travis Barker Rock Remix)
16. TobyMac - The Slam
17. Papa Roach (Featured during Theatrical Trailer) - …To Be Loved18. Drowning Pool - Full Circle
19. Limp Bizkit - My Generation
20. Disturbed - Pain Redefined


4/10 (Avari hodnotí 6,5/10)


24. 7. 2013

Terminátor 2 : Soudný den (Judgment Day) - Brad Fiedel

Nebudu přehánět, když napíšu, že Terminátor 2 je jeden z nejoblíbenějších filmů od Jamese Camerona a jde pořád o jedno z nejlepších sci-fi historie. Triková stránka byla na svou dobu revoluční, přičemž nemalou zásluhu na tom měl i rekordní rozpočet 100 milionů dolarů. Terminátor 2 byl prvním snímkem, který se přes tuto částku s rozpočtem přehoupl. Celkově má Cameron ve zvyku lámat rekordy právě jak v rozpočtech, tak od Titanicu i v tržbách. Škoda, že se nevěnoval i třetímu dílu. Souboj strojů proti lidem by byl skutečně epickým zakončením a ne jen rutinou. Nemohu si pomoci, ale dodnes má film neskutečnou sílu v osudovosti a obsahu, ani triková stránka nezestárla a můžeme se pořád kochat úžasnou prací borců z ILM.


Stejně jako u jedničky, tak i zde se o hudbu postaral Brad Fiedel. A stejně jako u předchozího dílu i zde se jedná výhradně o elektronický doprovod simulující v některých případech kov nebo pohyb strojů, což je například obsaženo ve skladbě "Trust me" či "Escape From The Hospital (And T-1000)". Opět zde máme hlavní motiv z jedničky v "Main Title". Stejně jako album je i tato skladba podstatně velkolepější a uhlazenější než starší bratříček. Elektro tolik netahá za uši a od nedávno recenzovaného Delta Force je to nebe a dudy. Přesto bych dal přednost orchestru, který by byl občas doplněn o elektro-kovový zvuk symbolizující stroj.


I práce s motivy je tu mnohem lepší než minule a taková "I'll Be Back" je vyloženě skvělá. Začíná jakoby údery na kovadlinu s postupnou gradací za pomoci perkusí a jednoduchých řetězců. Někdy za polovinou se přemění v chytlavou pecku a vedle ústředního motivu jde o to nejlepší na albu. Bohužel, jednoduché syntetické údery jsou takřka v každé skladbě a pokud se do toho opravdu zaposloucháte, tak už to přijde jednomu otravné. Občas se ukáže zajímavější nápad, ale je utlučen tímto stereotypem : tuc, tuc, tuc, skříp, skříp, skříp, tuc/skříp...


Na Terminátorovi 2 Fiedel odvedl mnohem lepší práci než v dílu minulém, ale ani tak nejde o něco zásadního. Ve filmu to bylo skvělé, na CD už je to horší. Zub času je prostě prevít. Říkám si, jak perfektní výsledek to mohl být, kdyby se Fiedel vrhnul k orchestru a dal tomu určitou nadstavbu. Z tohohle námětu úplně křičí velkolepost a tady se zůstalo v pozadí. Ani s těmi emocemi se neumí příliš pracovat, což dokazuje "It's Over ("Good-Bye")". Opět ze začátku povedená melodie, ale znova dojíždí na celou vadu nahrávky. Fanoušci Terminátora 2 mají soundtrack určitě už naposlouchaný a ti, co ne a rozhodují se, tak mohu jen doporučit snad dvě skladby, což je sakra málo.

1.  Main Title (Terminator 2 Theme) 01:57
2.  Sarah On The Run 02:32
3.  Escape From The Hospital (And T-1000) 04:35
4.  Desert Suite 03:27
5.  Sarah's Dream (Nuclear Nightmare) 01:52
6.  Attack On Dyson (Sarah's Solution) 04:08
7.  Our Gang Goes To Cyberdyne 03:12
8.  Trust Me 01:39
9.  John & Dyson Into Vault 00:43
10.  Swat Team Attacks 03:24
11.  I'll Be Back 04:01
12.  Helicopter Chase 02:28
13.  Tanker Chase 01:43
14.  Hasta La Vista, Baby (T-1000 Freezes) 03:03
15.  Into The Steel Mill 01:27
16.  Cameron's Inferno 02:39
17.  Terminator Impaled 02:06
18.  Terminator Revives 02:15
19.  T-1000 Terminated 01:43
20.  It's Over ("Good-Bye") 04:39

Celkový čas : 53:33

5,5/10


23. 7. 2013

Delta Force - Alan Silvestri

Delta Force byl jeden z prvních (a mála) hitů Chucka Norrise a v roce 1986 vydělal na béčko slušné peníze. Nebylo to nic originálního a z pohledu děje šlo opět o hrozbu islámského terorismu a únosu letadla. Už jsem si zvyknul, že nás tím média krmí, kde se jen dá. Pokud jde o film, tak ten je i dnes vcelku koukatelný a ve své době jsem ho na VHS slušně ohrával. Dodnes si pamatuji i ústřední znělku a závěrečný souboj, kdy pomalu každý kluk chtěl být Chuckem a nakopat teroristy do zádele. Doba se mění a názory taky, takže by bylo nejlepší zůstat u filmu a nejlépe přímo u soundtracku.

Ačkoli za hudbou stojí Alan Silvestri, tak musím konstatovat, že je to skutečně děs a vedle chytlavého hrdinského hlavního tématu tu není absolutně nic. Melodie se nabízejí, ale v tak úděsném elektronickém provedení, že mi to trhá uši. Jde o klasický výtvor osmdesátkových akčňáren se synťákama jako primárním "nástrojem", kde můžete na nějaký orchestr zapomenout. Proto nahrávka taky silně zestárla. Nenašel jsem zde žádnou pestrost a to u tohoto skladatele opravdu bolí.


Ústřední téma je postaveno na jednoduchém rytmickém zvuku perkusí puštěných v lince. Vedle "Main Title" se ji dočkáme například ve skladbě "Delta Force Theme" nebo "Rescue", která může sloužit i jako jednoduchý příklad toho, jak elektronika dokáže stárnout viz první vteřiny skladby. To samé platí pro "Terrorists Board Jet". Trochu chápu Spielberga, že nesouhlasil se Silvestrim pro Návrat do budoucnosti. Hlavně, když si vezmu, co tvořil v 70. a 80. letech Williams a co Silvestri, tak se musel Steven budit z nočních můr jako producent Back to the Future. Ještě, že to dopadlo, jak to dopadlo.


Delta Force je to nejhorší, co jsem od Silvestriho zatím slyšel a doufám, že více se už u něčeho takového trápit nebudu. Tohle poslouchat celý den, tak mi slezou nehty a začnu krvácet z uší. Stačí hlavní motiv a zbytku se v klidu můžete vyhnout. O nic nepřijdete. Říkám si, co místo tohohle doporučit, ale napadá mě snad vše, co jsem tu zatím recenzoval. Snad s výjimkou Lary Croft nebo Green Lanterna. Jsem zvědav, co mě čeká v budoucnu dál. Body dávám za melodii, která naznačuje budoucí sílu a cit pro skladatelovu tvorbu hlavních motivů. Tady to ale hoří provedením.


1.  Main Title 5:20
2.  Terrorists Board Jet 3:22
3.  Three American Marines 4:12
4.  First Class 4:01
5.  Rescue 6:01
6.  Hebrew Ring 3:51
7.  Round Up and Collection 5:00
8.  More Terrorists 3:03
9.  Delta Force Theme 4:25
10.  The Selections 5:29
11.  The Takeover 5:37
12.  Funeral 4:37
13.  Algiers 11:00
14.  Hostages Arrive Home and End Credits 9:59

Celkový čas : 75:57

4/10


22. 7. 2013

Dobyvatelé ztracené archy (Raiders of the Lost Ark - Expanded Edition 1995) - John Williams

Indiana Jones je ikonou dobrodružného žánru a dodnes nenašel sobě rovného a  to od jeho premiéry uplynulo už úctyhodných 32 let. Za jeho stvořením stála tehdejší slavná dvojice Spielberg/Lucas, kteří si v té době už mohli dělat vesměs co chtějí. Jeden díky úspěchu Čelistí nebo Blízkých setkání třetího druhu a druhý vesmírnou ságou Hvězdné války. Chtěli svého Jamese Bonda a nakonec vše nabralo úplně jiný směr a dostali jsme dobrodruha, co má panickou hrůzu z hadů a z Němců má srandu. Dobyvatelé ztracené archy vzdávají čest klasickým dobrodružným snímkům první poloviny 20. století. Přinášejí sympatickou postavu, skvělé vedlejší herce, povedenou romanci a nějaké to mystické tajemno (na tehdejší dobu) se skvělou trikovou stránkou. Všechny ingredience jsou luxusním způsobem namíchané divákům, kteří film povznesli na jeden z nejvýdělečnějších snímků historie, což mu zařídilo i devět nominací na Oscara, včetně nominace za nejlepší film roku 1981.


Jak už je u Spielberga nebo Lucase zvykem, tak o hudbu se postaral jejich dvorní skladatel John Williams, který zrovna v letech 1977-1983 zažíval vrchol své kariéry. I jedna z těch Oscarových nominací patřila jemu. Dočkal se až o rok později s E.T. Mimozemšťanem, ale to už je jiná písnička. A to by nebyl Williams, aby nepřinesl posluchačům nějaké to silně návykové hlavní téma, které se stane kultem samo o sobě. Svým pojetím fanfár je ihned rozpoznatelné. Celé album je melodické, naladěné na dobrodružnou notu. Sice tu občas zaslechnu podobnou instrumentaci jako v původních Hvězdných válkách, ale ihned se zase s melodií najede jinam.


Melodie nejsou vrstevnaté jako se to u tohoto skladatele objevilo později a tím je poslech mnohem příjemnější. Na soundtracku jsou tři hlavní témata a několik menších, se kterými Williams průběžně pracuje, ať už jde o "Marion's Theme" nebo "Ark Trek", kde můžeme slyšet motiv Archy. V "Journey to Nepal" spojuje hned dva hlavní motivy - Jonese a Archu. Je škoda, že díky vrcholu hned na začátku v titulní skladbě "The Raiders March", fanoušci ignorují zbytek alba. V "End Credits" se titulního motivu dočkáme ve stejné podobě. Tak, jak jsme začali i končíme. 


Celkově se dá shrnout, že soundtrack k prvnímu Indimu byl nedoceněný už ve své době. Oscara Williamsovi vyfoukl Vangelis se svou hudbou k filmu Chariots of Fire a dnes tu synťákovou hrůzu nemohu ani poslouchat. Sice je jeho motiv známý, ale to provedení nesmírně zestárlo. Zlatý doktor Jones se svým orchestrálním doprovodem. Pokud se po té chvále ptáte, proč jsem nedal plný počet, tak nejsem schopný odpovědět. Něco mi tu chybí, abych tomu naložil desítku. Je to klasika, která se i po takové době krásně poslouchá, ale Williams má na svém triku o fous lepší práce, přesto si Jones zaslouží své místo mezi filmovými legendami a nebo na poličce ve vašem pokoji.


1.  The Raiders March 2:50
2.  Main Title : South America, 1936 4:10
3.  In The Idol's Temple 5:26
4.  Flight From Peru 2:20
5.  Journey To Nepal 2:11
6.  The Medallion 2:55
7.  To Cairo 1:29
8.  The Basket Game 5:04
9.  The Map Room : Dawn 3:52
10.  Reunion And The Dig Begins 4:10
11.  The Well Of The Souls 5:28
12.  Airplane Flight 4:37
13.  Desert Chase 8:15
14.  Marion's Theme 2:08
15.  The German Sub / To The Nazi Hideout 4:32
16.  Ark Trek 1:33
17.  The Miracle Of The Ark 6:05
18.  The Warehouse 0:56
19.  End Credits 5:20

Celkový čas : 73:21

9,5/10 

21. 7. 2013

Sněhurka a lovec (Snow White and the Huntsman) - James Newton Howard

Rok 2012 přinesl hned dvě verze oblíbené pohádky o Sněhurce. V recenzi se podívám na tu zajímavější po všech směrech a to na verzi od Ruperta Sanderse, Sněhurka a Lovec. Temnější pojetí fantasy rozhodně není na škodu a máme co dělat s v rámci možností originálním pojetí této klasiky bratří Grimmů. Kdo čeká Disneyho, tak těžce narazí. Sice film nedostál očekáváním díky nabušeným trailerům, ale o slušnou podívanou šlo, to bez debat. Sám za sebe přesto musím říct, že jsem byl z výsledku zklamán a svou roli na tom určitě měla i Howardova hudba. Jeho jméno ve spojení s fantasy slibovalo taky mnohem více a ne jen lepší průměr, čímž jsem prozradil už jak je na tom soundtrack. Přes nízkou filmovou kvalitu u takového Posledního vládce větru dokázal Howard vyčarovat vynikající hudební doprovod, který si nezasloužil být v pozadí. Otázkou je, jak dopadl zde.

Orchestrální hloubka je podporována sólovým vystoupením trombónu, klavíru, violoncella, harfy nebo zvonků. Sborový prvek je smíšený a okrajový, což je rozdíl od zmiňovaného Posledního vládce větru. Howard se často uchyluje k disharmonickému prvku s kovovou příchutí a několika průmyslovýma zvukama. Jde o vykreslení zla, armády královny Ravenny. Je to jeden ze dvou hlavních motivů. Ten druhý samozřejmě patří Sněhurce. Až uslyšíte skladbu "Snow White", tak většina hned pozná rozdíl v instrumentaci a pojetí obou charakterů. Můžeme si ji všimnout už při najíždění loga Universalu na začátku filmu. Nebudu daleko od pravdy, když napíšu, že jde na delší dobu o jednu z těch lepších a zapamatovatelných skladeb.


Další, co mi utkvěla v hlavě, je bezesporu "Escape from the Tower". Patří k tomu nejakčnějšímu na albu za mohutné podpory perkusí. A zde se dočkáme i smíšeného sboru, který na soundtracku dost postrádám pro takovou látku. Asi jsem namlsaný Shoreovým Pánem prstenů nebo Basilovým Conanem. Čím jsme blíže konci, tak tím více dostává prostor akčnější poloha, ale bez nějaké větší práce s tématy. V pozadí je možné všimnout si i syntetických zvuků. Přes mohutné údery bubnů vše bledne vedle krásné "Coronation", kde je Sněhurky motiv podán velkolepějším způsobem s melodickou strukturou místo "slepého" bouchání do prázdna v předchozích skladbách. Za zmínku taky určitě stojí skvělá píseň "Breath of Life" od Florence. Nádherná ve všech polohách s orchestrálním a vokálním doprovodem. Jedna z nejlepších písní k filmu za hodně hodně dlouhou dobu.


Kdo čeká další Howardův majstrštyk jako Vesnice, Vyvolený nebo Poslední vládce větru, tak bude zklamán. Investici bych si rozmyslel pokud nejste vysloveně skladatelův nebo filmový fanoušek. Velký potenciál nebyl naplněn u jednotlivých tracků jako "Gone" od Ioanna Gika  a ani u samotného soundtracku. Přesto je nahrávka ve všech směrech profesionální a závěr podtrhuje dokonalá Florence. Jako doprovod k filmu lepší průměr a to samé platí i pro CD. Nic víc, nic míň.

1.  Snow White 3:24
2.  I'll Take Your Throne 3:00
3.  Tower Prayers 2:07
4.  Something For What Ails You 3:25
5.  Escape From The Tower 2:33
6.  You Failed Me Finn 3:02
7.  White Horse 2:02
8.  Journey To Fenland 3:38
9.  Fenland In Flames 4:08
10.  Sanctuary 2:33
11.  White Hart 6:37
12.  Gone 3:09
13.  I Remember That Trick 5:35
14.  Death Favors No Man 6:12
15.  Warriors On The Beach 4:52
16.  You Can Not Defeat Me 2:35
17.  You Can't Have My Heart 1:57
18.  Coronation 2:06
19.  Breath Of Life (Florence + The Machine) 4:11

Celkový čas : 67:06

7/10


14. 7. 2013

Letopisy Narnie : Lev, čarodějnice a skříň ( The Chronicles of Narnia : The Lion, The Witch and The Wardrobe ) - Harry Gregson Williams

Po úspěchu Pána prstenů chtělo každé studio vlastní fantasy ságu. Warneři měli v zásobě Pottera, Fox to zkoušel s Eragonem nebo Percy Jacksonem a takový Disney si vzal ságu Letopisy Narnie od Tolkienova přítele C.S. Lewise. Svět Narnie existuje paralelně vedle toho našeho a jak je u fantasy zvykem, ani zde se neobejdeme bez všemožných mluvících stvoření.Vše začíná evakuací mladých sourozenců z bombardovaného Londýna během druhé světové války na venkov. Tam  Lucinka objeví tajemnou skříň skrze níž se dostane do podivné říše jménem Narnie, kde potká fauna Tumnuse. Tak se rozjede dobrodružství za záchranu obyvatel tohoto světa od zlé čarodějnice a my můžeme obdivovat nádherný svět a nebo ho nenávidět. To už záleží na tom, jaký vztah máte k žánru fantasy, nemluvě o tom, že C.S. Lewis nám to okořenil o křesťanské odkazy. Tvůrci se s tím taky příliš nepárali a stejně jako u Pána prstenů i zde využili jako lokaci Nový Zéland. Mám takový pocit, že některé scény se natáčely i u nás (Česká republika), ale nejsem si momentálně jistý.


Andrew Adamsonovi se ale povedlo celkem slušným způsobem převést k životu Letopisy Narnie a je otázkou, proč měl film tak velké tržby. Zda to bylo kvalitou a nebo se lidi prostě jen vezli na fantasy vlně započatou Potterem a Lotrem. Nemá smysl se v tom nyní pitvat, i když ty myšlenky v člověku jsou, hlavně po velkém finančním propadu u dalších dvou dílů, které nám nejspíš zabrání vidět další dobrodružsví z Narnie. No, pro nás je důležitější, že Adamson dal nabídku Harry Gregson-Williamsovi, aby se postaral o hudbu a my to můžeme jen kvitovat. Určitá inspirace Pánem prstenů je totiž i zde.

Gregson-Williams složil naprosto kouzelný a pohlcující hlavní motiv, kterého si ihned všimnete už ve druhé skladbě "Evacuating London" za pomoci nádherného hlasu zpěvačky Lisbeth Scott. První větší odkrytí tohoto motivu ale přichází ve "The Wardrobe" a jeho velkolepé pojetí zase ve vynikajícím tracku "To Aslan's Camp". Motiv je okamžitě zapamatovatelný a perfektně přiléhající. Soundtrack se celkově přelévá z jedné nálady do druhé, ale přitom si ponechává fantasy melodičnost a velkolepost s četnými hudebními nápady. Je jedno, zda sledujeme scény s Tumnusem a Lucinkou nebo velkolepou bitvu na planině, vždy je hudba barvitá se skvělou orchestrací a prací se sborem. Dobrým příkladem jsou elektrické housle v "Lucy Meets Mr. Tumnus" nebo pomalu se rozjíždějící skladba "The Battle" jejíž název napovídá, co nás čeká. Podobnost s "The Battle of Kerak" z Království nebeského od stejného autora je čistě náhodná. :)


Kromě hlavního motivu Narnie, tu máme ještě dvě velké témata pro film, pokud nepočítám ještě nějaké menší. První se vyskytuje především v první polovině alba a dá se považovat za dětské téma. Druhé téma je heroické a využívá se, když je na plátně Peter a Aslan. Začíná v "To Aslan's Camp" odkud postupně přebírá roli, jak se blížíme k finálnímu střetu s čarodějnicí v "Battle". Možná by bylo příhodnější napsat, že je triumfální. Až z ní jde mráz po zádech. Doporučuji poslech na sluchátkách nebo pořádné soustavě. Bicí a dřevěné údery dodávají rytmus, orchestr je velkolepý a do toho překrásné sbory střídající mužské a ženské vokály. Pokud jsem byl nadšen u Království nebeského z Bitvy u Keraku, tak tady tuplem.

Soundtrack zakončuje "Only the Beginning of the Adventure", kde se shrnují potřebné motivy a o zbytek se starají písničky z nichž dvě má na svědomí přímo Harry. Jedná se o "Can't Take It In" od Imogen Heap a "Where" od Lisbeth Scott obsahující kousek dětského motivu. Za zmínku určitě stojí i celkem povedená píseň "Wunderkind" od Alanis Morissette složená přímo pro film. 


Je taková škoda, že album není delší. Ten poslech hrozně rychle utekl. Harry Gregson-Williams ukázal, že talent má a s Královstvím nebeským se jedná o to nejlepší, co vyprodukoval. Nemám rád Media Ventures se svou šablonou ve vytváření hudby, ale občas se ukáží soundtracky (Stroj času, Království nebeské a nyní Letopisy Narnie), které narušují jejich stereotyp. Není to sice Pán prstenů, postrádá jeho práci s motivy a využívá jemnou elektroniku, ale přesto jde o kouzelné dílo, které si zaslouží být na poličce. Chci víc takových.

1.  The Blitz, 1940 2:32
2.  Evacuating London 3:38
3.  The Wardrobe 2:54
4.  Lucy Meets Mr. Tumnus 4:10
5.  A Narnia Lullaby 1:12
6.  The White Witch 5:30
7.  From Western Woods to Beaversdam 3:34
8.  Father Christmas 3:20
9.  To Aslan's Camp 3:12
10.  Knighting Peter 3:48
11.  The Stone Table 8:06
12.  The Battle 7:08
13.  Only the Beginning of the Adventure 5:32
14.  "Can't Take It In" - Imogen Heap 4:42
15.  "Wunderkind" - Alanis Morissette 5:19
16.  "Winter Light" - Tim Finn 4:13
17.  "Where" - Lisbeth Scott 1:54

Celkový čas : 70:44

10/10


Lovci lvů (The Ghost and the Darkness) - Jerry Goldsmith

Film Lovci lvů spojuje hned několik, na první pohled, protichůdných žánrů - od toho dobrodružného, přes historickou fresku, až po takřka hororové scény. Režisér Stephen Hopkins nás nechává okouzlovat nádhernou africkou krajinou, aby nás vzápětí hodil do spárů lidožravých lvů. Celý příběh se točí kolem výstavby železničního mostu v největším přírodním parku v Keni jménem Tsavo roku 1898. Dělníci jsou napadáni dvojicí lvů, kteří díky své inteligenci a choutkám dostali přezdívku Ghost (Duch) a Darkness (Temnota). Morálka klesá a z Londýna je vyslán stavební inženýr, plukovník Patterson (Val Kilmer), aby zjistil, co se děje a dohlédl na plnění plánu při stavbě a k ruce si přizve zkušeného lovce Charlese Remingtona (Michael Douglas). Tady se začne rozehrávat zajímavý thriller o souboji mezi dvojící lovců a kořisti. Otázkou je kdo je kdo.


Přiznávám, že film se mi dost líbil a má své kouzlo. Nebudu se zaobírat tím do jaké míry je věrný své předloze, to snad ani nejde. Neznám totiž film, který by byl. Přesto střídá napětí a akci s nádhernými záběry krajiny. Do jisté míry mi tímhle stylem připomíná snímky Edwarda Zwicka. Samozřejmě, připomínky mám, ale neviděl jsem ještě dokonalý film a neříkám, že tento je nebo k němu má blízko. Aby Hopkins diváky vtáhl ještě více, tak byla nutnost sáhnout po kvalitním skladateli, který všechny aspekty naplní a tím nebyl nikdo menší než Jerry Goldsmith.

Goldsmithe nejspíš přitahovala etnická rovina celého filmu a to se podepsalo pod celým soundtrackem, kde máme velké zastoupení afrického rytmu za pomoci perkusí a sboru v místním jazyce. Tady skladatel použil i svůj talent na perfektní okrajové propojení orchestru a elektroniky. Ta je opravdu jen okrajová, jinak je nahrávka orchestrální se silnými žesťovými nástroji. Film využívá tři témata a několik sekundárních motivů, které se prolévají mezi sebou. Hlavní motiv v "Theme from The Ghost and the Darkness" je opravdu povedený a za doprovodu fanfár nebo dětských vokálů se využívá při stavbě mostu. Prostupuje celým soundtrackem, takže se ho dočkáme v několika skladbách.


Lvi získávají hned dva motivy a to jeden pro svou tajuplnost a druhý pro zuřivost. Fragmenty jsou zastoupeny například v "Lions Attack", "Lions Reign" nebo ve "Final Attack". Útočné části působí silně agresivně, ale neztrácí na melodičnosti. Vedle toho tu jsou i okrajové irské kousky ve "Welcome To Tsavo" naznačující Pattersonuv původ. Zbytek alba obstarávají celkem fajn africké písně přibližujíc nás jejich kultuře.

Soundtrak k Lovcům lvů se skutečně povedl a v 90. letech se může považovat za to nejlepší s čím Jerry Goldsmith přišel. Otázkou je jen to do jaké míry dokážete poslouchat etnickou hudbu. Škoda, že čistě instrumentální část zabírá jen přibližně čtyřicet minut. Jinak není vesměs co vyčítat. Jsou lepší soundtracky, stejně jako filmy, ale to neznamená, že by si Duch a Temnota nezasloužili pozornost. Právě naopak. 

Nevím proč se mi u hlavního motivu vždy vybaví Stroj času se skladbou "Stones and River/Village". Při paralelním poslechu se mi nezdají tak stejné, ale přesto se mi u každé z nich vybaví jejich "dvojče". ;)

1.  Theme From " The Ghost And The Darkness"
2.  The Bridge
3.  Catch A Train
4.  Lions Attack
5.  First TIme
6.  Starling's Death
7.  Lions Reign
8.  Preparations
9.  Remington's Death
10.  Prepare For Battle
11.  Final Attack
12.  Welcome To Tsavo
13.  Hamara Haath ("Our Hands Unite")
14.  Dueling Chants, Part I : "Jungal Bahar"
15.  Safari Ya Bamba ("Journey To Bamba")
16.  Terere Obande
17.  Iye Oyeha

Celkový čas : 53:27

8,5/10


13. 7. 2013

Terminator - Brad Fiedel

Dodnes se neví, zda byl Terminátor výsledkem nápadu scenáristy a režiséra Jamese Camerona nebo jen okopíroval Harlana Ellisona, který tvrdil, že si Cameron "vypůjčil" tento nápad z jeho dvou epizod The Outer Limits. Buď jak buď, první díl už je ve filmových brožurách a byl dokonce uložen mezi malý výběr filmů, které jsou určeny jako odkaz pro další generace. Už jako dítě jsem vyrůstal na příběhu Sarah Connor a jejího osudového boje se strojem z budoucnosti. Dodnes na film nedám dopustit a s dvojkou jde o jeden z vrcholů žánru akční scifi. U jedničky přitom pracoval Cameron jen s rozpočtem 6,4 milionů dolarů, přitom tržby šly k hranici 80 milionů. Šlo o obrovský úspěch na takhle malý film, k tomu s přístupností R. Kvalita se v tomhle případě dokázala prosadit. Bohužel bych chtěl mít slova chvály i pro soundtrack.


Brad Fiedel neměl za sebou příliš filmů a vlastně se moc nečinil ani po Terminátorovi. Nevím přesně, proč Fiedel ignoroval možnosti tvorby hudby a více se neprosazoval. Možná to bylo jeho stylem. Na Terminátorovi je tak moc vidět, proč nemám rád synťáky. Nádherná ukázka toho, jak dokáže zub času ohlodat elektronický zvuk. Hrozně rychle to stárne a Terminátor má jediné štěstí, že film je o hrozbě strojů, takže využití elektroniky působí takřka nadčasově. Soundtrack je směsice kovových a mechanizovaných zvuků suplujících pohyb stroje. Občas je to proložené i slušnou melodií, kdy ústřední téma zná snad každý a stalo se poznávacím prvkem celé série. Naprosto jednoduchá melodie hodící se spíše jako vyzvánění do mobilu. Jak už je ale zvykem, tak v jednoduchosti je síla. Tahle skladba se občas objevuje dokonce v melancholické klavírní podobě v "Sarah’s Destiny/The Coming Storm", což je jedna z nejlepších na albu.


Škoda, že zbytek už je jen atmosférická výplň s jednoduchými údery se skřípáním okolo. Za zmínku stojí už jen slušná melodie v "Gun Shop/Reese In Alley". V té době se musely synťáky vařit. Snažím se tedy brát zřetel na nízkorozpočtovost celého filmu, Fiedelovu (ne)zkušenost a věk nahrávky. K hodnocení jsem si vybral nahrávku z roku 1994/1995. Klasický soundtrack by měl hodnocení podstatně horší, protože neobsahuje takřka nic krom hlavního motivu, 15 minut skřípání a několik průměrných pop rockových písniček 80. let. Takže, pokud chcete investovat, tak jedině do edice z roku 1995. Nebo ještě lépe, vybral bych si mnohem zajímavější a propracovanější druhý díl.

01. Theme From ‘The Terminator’
02. ‘The Terminiator’ Main Title
03. The Terminator’s Arrival
04. Reese Chased
05. Sarah On Her Motorbike
06. Gun Shop/Reese In Alley
07. Sarah In The Bar
08. Tech Noir/Alley Chase
09. Garage Chase
10. Arm & Eye Surgery
11. Police Station/Escape From Police Station
12. Future Flashback/Terminator Infiltration
13. Conversation By The Window/Love Scene
14. Tunnel Chase
15. Death By Fire/Terminator Gets Up
16. Factory Chase
17. Reese’s Death/Terminator Sits Up/’You’re Terminated!’
18. Sarah’s Destiny/The Coming Storm
19. Theme From ‘The Terminator’ (August 29th, 1997, Judgement Day ReMix)


Celkový čas : 71:03

4,5/10


Bourne Identity/ Supremacy/ Ultimatum - John Powell


Jason Bourne změnil hodně věcí a nemyslím zrovna jenom ty ve svém světě, ale hlavně tady u nás v pojetí akčního a špionážního filmu. Najednou chtěl být každý "agentem bez minulosti", od dravé akce, přes rozklepanou kameru, až po vyšetřování toho, co znamená být špión. Nejspíš jsou pryč časy, kdy stačila jednoduchá akce s trochou externích intrik. I James Bond přesedlal na tuhle notu, kdy sám cítí výčitky a byl jako agent polidštěn. Samozřejmě do určité míry. Bourneovky měly ale největší dopad na pojetí akce a dnes už se jí snad neřekne jinak než "greengrasovká" podle režiséra. Než se ale Paul Greengrass vrhl na tuhle trilogii, tak je potřeba zmínit, že první film má na svědomí Doug Liman a rozhodně se jedná o podařený začátek celé série. Je celkem zajímavé sledovat rozdílnost obou režisérů a to, jakým způsobem se trilogie vyvíjela. Zatímco prvnímu dílu občas docházel dech, tak druhému a třetímu, které měl pod rukou už Greengrass, se tenhle problém vyhnul. Pokud budete pozorně sledovat, tak zjistíte, že to není dáno větším počtem promyšlených akčních scén, ale střihem. I taková obyčejná "naháněčka" na nádraží s novinářem ve trojce byla díky střihu strhující.


Nemalou zásluhu na tom má i skladatel John Powell se svou přesnou hudbou. Následuje moderní trend ve využití techno beatu se syntetizovanými bicími nástroji. I hudba samotná se stala poznávacím znamením Bourneova světa a rozšiřuje jeho styl. Soundtrack je svým pojetím bezprostřední a dokáže evokovat evropskou náladu, která ke snímku patří. V Bourne Identity (Agent bez minulosti) nám OST otevírá syntetizovaný anglický roh v "Main Titles" a dostává nás k hlavnímu motivu celé ságy, které má některé prvky ze Středního východu. Znova se ho dočkáme v "Bourne Gets Well". Powell je znám tím, že přijde s nějakým motivem, představí ho jednou dvakrát a pak se přesune k dalšímu nápadu, čímž se neopakuje. Zde je to podobné. Přesto je tu hlavní téma, které se ukáže vždy, kdy Bourne hledá svou identitu a tak se mu začalo říkat "Identity Theme". Přesto se mi z prvního alba jednoznačně jeví jako nejlepší "Escape From Embassy" s mohutným bicím vedle kterého Powell staví další zvuky.


V Bourne Supremacy (Bournův mýtus) Powell předvedl mnohem lepší práci. Postavil vedle sebe motivy představené v jedničce, dále je rozvíjel a vše mi celkově přišlo dynamičtější a poslouchatelnější oproti předchozímu dílu. Více se využívá orchestr, což platí hlavně pro emocionálnější tracky jakým je například "Funeral Pyre" nebo "New Memories". Ale i zde platí, že si celý soundtrack, tak jako film, drží citový odstup. Vše podřízeno akčně špionážní stránce snímku, kdy se horko těžko dostáváme pod Bourneovu kůži. Ale právě u druhého dílu dostaneme to nejlepší z celé série, co u mě zvedá hodnocení pro Bourne Supremacy. Tím je akční nářez v "Bim Bam Smash" při strhující automobilové honičce v Moskvě. Mohu zaručit, že stejně tak je na tom i tahle skladba. Zapomeňte na odkazy k Rusku, vše je v této skladbě podřízeno brutální elektronice spojující postupy z předchozích tracků z prvního a druhého dílu. Nářez!


Bourne Ultimatum už jen umně spojuje, co bylo Powellem "řečeno" minule. "Six Weeks Ago" nás hned vrhá do děje. Žádný rozjezd se už nekoná. Ale to automatizovaný bicí už začíná být moc a ukazuje, proč příliš nemusím Media Ventures (Remote Control). Akční "Tangiers" spojuje jak zmiňované syntetizované bicí, tak orchestr s etnickými nástroji a různými dalšími zvuky. Ultimatum už je spíše takový doplněk, kde žádná skladba nevyčuhuje z celku a vše je podřízeno filmu. Tady bych si asi vybral "Man Verses Man", která někdy, těsně před polovinou, odkazuje na "Escape From Embassy" z prvního dílu. Co se ale u třetího dílu změnilo od toho prvního? Nejspíš silnější využití v dramatické rovině jakým jsou skladby "Thinking of Marie", "Faces Without Names" a částečně "Jason is Reborne". Je v nich větší zaměření na emocionální stránku za doprovodu orchestru.


V Bourne Identity si Powell vytvořil melodie, které dále rozvíjel. Silné zaměření na synťáky nemusí být každému po chuti a musím říct, že ani já z toho nebyl po častějším poslechu nadšený. Chce to hodně síly, aby si člověk zachoval zdravý rozum. Pro film je ale soundtrack dokonalý, přesně vymezuje špionážní styl nové generace 21. století. Greengrass s Powellem tento styl redefinovali do podoby, kdy vytvořili jeden z nejlepších akčních filmů historie - Bourneovo Ultimátum. Na CD ale soundtrack svou sílu ztrácí a dostáváme tak jen směsici různých elektronických prvků za občasného doprovodu orchestru. Až na výjimky mají skladby vysoké tempo, kde bych opět vypíchl "Bim Bam Smash" z druhého dílu. V Bourne Identity si v průměrné  "Drum and Bass Remix" zašpásoval i Moby. Vedle toho nám v Supremacy a Ultimatum přinesl i titulní píseň "Extreme Ways", která se stala ústřední písní celé série, včetně Bourne Legacy. Je těžké doporučovat hudba, jenž skvěle funguje ve filmu, ale na CD tvoří průměr s tím, že u někoho může být poslech opravdu až na hranici zdravého rozumu.

Bourne Identity


• 1. Main Titles (4:17)
• 2. Bourne Gets Well (1:20)
• 3. Treadstone Assassins (2:09)
• 4. At the Bank (4:07)
• 5. Bourne on Land (1:42)
• 6. Escape from Embassy (3:12)
• 7. The Drive to Paris (1:29)
• 8. The Apartment (3:25)
• 9. At the Hairdressers (1:29)
• 10. Hotel Regina (2:11)

• 11. The Investigation (1:34)
• 12. Taxi Ride (3:43)
• 13. At the Farmhouse (2:54)
• 14. Jason Phones It In (3:04)
• 15. On Bridge Number 9 (3:41)
• 16. Jason's Theme (2:20)
• 17. Mood Build (3:34)
• 18. The Bourne Identity (6:00)
• 19. Drum and Bass Remix (2:15)

Celkový čas : 54:59

Bourne Supremacy


• 1. Goa (2:59)
• 2. The Drop (3:42)
• 3. Funeral Pyre (2:21)
• 4. Gathering Data (1:54)
• 5. Nach Deutschland (2:40)
• 6. To the Roof (5:32)
• 7. New Memories (2:48)

• 8. Berlin Foot Chase (5:16)
• 9. Alexander Platz/Abbotts Confesses (3:35)
• 10. Moscow Wind Up (6:55)
• 11. Bim Bam Smash (5:09)
• 12. Atonement (1:32)
• 13. Extreme Ways - performed by Moby (3:56)

Celkový čas : 48:28

Bourne Ultimatum


• 1. Six Weeks Ago (4:31)
• 2. Tangiers (7:40)
• 3. Thinking of Marie (3:51)
• 4. Assets and Targets (7:18)
• 5. Faces Without Names (3:31)
• 6. Waterloo (10:38)
• 7. Coming Home (3:19)
• 8. Man Verses Man (5:45)
• 9. Jason is Reborn (4:04)
• 10. Extreme Ways (Bourne's Ultimatum) - performed by Moby (4:22)



Celkový čas : 54:59

Bourne Identity 5/10

Bourne Supremacy 6/10

Bourne Ultimatum 6/10


 
Design by Free WordPress Themes | Bloggerized by Lasantha - Premium Blogger Themes | Affiliate Network Reviews